Obsah filmu Sladký film
Po zákazu svého předešlého filmu W.R. - Mystérium organismu se Makavejev rozhodl jít ještě dál. Vypráví o královně krásy, která se provdá na americký kontinent, ale tam je málem utopena. Nakonec ji starý černoch propašuje v objemném kufru zpět do Evropy. V Paříži se zapojuje do bohémské společnosti a své milence navíc z pomsty vůči mužům vraždí. Film zamítá jakékoli hranice: obsahuje sekvenci mimořádně odpudivé „velké žranice", která se spíše animálním polykáním potravy všemi možnými způsoby, nechybí ani zvracení a močení, završeno triumfálním zdvíháním podnosů s mohutnými exkrementy za doprovodu Beethovenovy a Schillerovy Ódy na radost. A...
Po zákazu svého předešlého filmu W.R. - Mystérium organismu se Makavejev rozhodl jít ještě dál. Vypráví o královně krásy, která se provdá na americký kontinent, ale tam je málem utopena. Nakonec ji starý černoch propašuje v objemném kufru zpět do Evropy. V Paříži se zapojuje do bohémské společnosti a své milence navíc z pomsty vůči mužům vraždí. Film zamítá jakékoli hranice: obsahuje sekvenci mimořádně odpudivé „velké žranice", která se spíše animálním polykáním potravy všemi možnými způsoby, nechybí ani zvracení a močení, završeno triumfálním zdvíháním podnosů s mohutnými exkrementy za doprovodu Beethovenovy a Schillerovy Ódy na radost. A touto blivajzní linií plnou hnusoty a odpudivosti se prolíná „revoluční" šoustání polské dívky s námořníkem z legendárného křižníku Potěmkin (!) - spolu pak zpívají španělský revoluční popěvek Avanti popolo. Do vyprávění jsou vkládány dokumentární pasáže pocházející z německých týdeníků: týkají se hrůzných nálezů v Katyni, kde Rusové povraždili polské důstojníky. V souladu s tehdejším režisérovým přesvědčením je film jakousi vzdělávací koláží, kdy jednotlivé postavy i motivy jsou obrazným vyjádřením hybných sil lidských citů i politických událostí - sexu, násilí, peněz, lásky, politiky. A vyjádřením ideje, že komunismus i kapitalismus jsou společenské formace stejně zvrhlé. Film byl v komunistických zemích proklet. Rostislav Jureněv píše: „Kolik odporností je obsaženo v tomto bezuzdném filmu! (...) Jazyk se zpěčuje mluvit o celé této nestydatosti, obsažené ve Sladkém filmu. Je to prudký, otevřeně nepřátelský výpad proti komunismu, proti lidskému svědomí, proti všemu, co je spojeno se slovem člověk." (sborník Filmové plátno a ideologický boj).
Autor/Zdroj: Jan Jaroš/27. LFŠ
Po zákazu svého předešlého filmu W.R. - Mystrérium organismu se Makavejev rozhodl jít ještě dál. Vypráví o královně krásy, která se provdá na americký kontinent, ale tam je málem utopena. Nakonec ji starý černoch propašuje v objemném kufru zpět do Evropy. V Paříži se zapojuje do bohémské společnosti a své milence navíc z pomsty vůči mužům vraždí. Film zamítá jakékoli hranice: obsahuje sekvenci mimořádně odpudivé "velké žranice", která se spíše animálním polykáním potravy všemi možnými způsoby, nechybí ani zvracení a močení, završeno triumfálním zdvíháním podnosů s mohutnými exkrementy za doprovodu Beethovenovy a Schillerovy Ódy na radost. A touto blivajzní linií plnou hnusoty a odpudivosti se prolíná "revoluční" šoustání polské dívky s námořníkem z legendárného křižníku Poťomkin (!) - spolu pak zpívají španělský revoluční popěvek Avanti popolo. Do vyprávění jsou vkládány dokumentární pasáže pocházející z německých týdeníků: týkají se hrůzných nálezů v Katyni, kde Rusové povraždili polské důstojníky. V souladu s tehdejším režisérovým přesvědčením je film jakousi vzdělávací koláží, kdy jednotlivé postavy i motivy jsou obrazným vyjádřením hybných sil lidských citů i politických událostí - sexu, násilí, peněz, lásky, politiky. A vyjádřením ideje, že komunismus i kapitalismus jsou společenské formace stejně zvrhlé. Film byl v komunistických zemích proklet. Rostislav Jureněv píše: "Kolik odporností je obsaženo v tomto bezuzdném filmu! (...) Jazyk se zpěčuje mluvit o celé této nestydatosti, obsažené ve Sladkém filmu. Je to prudký, otevřeně nepřátelský výpad proti komunismu, proti lidskému svědomí, proti všemu, co je spojeno se slovem člověk." (sborník Filmové plátno a ideologický boj).
Autor/Zdroj: /Kino AERO < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 7.5.2016
Sladký film je poněkud ehm ujetý, divný a zvláštní, ale také pořádně nudný, ono se tohle těžko hodnotí, měl film něco ukázat, měl šokovat, jde o jakési umění? Nevím ale již se k tomuto snímku vracet nebudu.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 6.3.2014
Nevím, o čem to jako bylo, jen jsem hleděl a nudil se. Klidně to mohlo být kratší, popřípadě nemuselo být vůbec hihihi.
201210229524/9743
Hodnocení: 9 / 10
Přidáno: 8.2.2008
Blití, močení, kadění, sex, mrtvoly... Vše nechutné, co si jenom člověk o člověku jako druhu dokáže představit je obsaženo v tomto filmu, který se jedněm musí neuvěřitelně hnusit, ti otrlejší (a snad i necudně perverznější) můžou být neaopak velmi nadšeni. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Tak i tak je to něco naprosto unikátního, co se jen tak nevidí a něco, před čím většina lidí zavírá oči.
Film si nebere absolutně žádné servítky. Je skutečně zvrhlý, obskurní, nechutný, plný pohlavních orgánů a hlavně všeho možného, co se s nimi dá dělat. Jakákoliv i sebemenší upejpavost se zde nepěstuje, naopak je neuvěřitelně odvážný a na plnou hubu zobrazuje to, co jiní filmaři striktně zahalují. Lidská tělesná hnusota v celé své kráse.
Na jednotlivé scény se nedá jen tak zapomenout – vrcholem je ta, která zobrazuje hostinu, ve které opravdu není hlavním předmětem konzumace jídla :-). Zajímavé je, jak tahle scéna dokáže působit neuvěřitelně rozdílně. Já jsem chytla neskutečný záchvat smíchu (fakt si to nedokážu příliš vysvětlit :-). Kámoška byla zase naprosto zhnusená.
Velmi pozoruhodná je i hudební složka filmu (jak je avizováno v obsahu) včetně okouzlující úvodní melodie. Internacionála, Óda na radost, znějící ve scéně zobrazující zvedání podnosů s lidskými hovny (Beethowen musí rotovat v hrobě), Avanti popolo aj.
Pro ty, kteří se odmítají dívat na jakékoliv lidské tělesné projevy, je tento film naprostým tabu. Pro ty, kteří ze sebe naopak dokážou vyšprtnout alespoň náznak dekadentního myšlení, to může být zase docela zážitek :-)