Obsah filmu Sezóna míru v Paříži
Francouzka Elen (Maria Schneider) potkává Jugoslávce Dragana (Dragan Nikolić), který přijel do Paříže kvůli svému výzkumu sociálních kořenů neonacismu u nové generace mladých lidí. Stane se jeho milenkou a průvodkyní po Paříži. Zjišťují, že je pojí společné trauma z minulosti – oba kdysi jako děti přežili koncentrační tábor. V ruchu velkoměsta se potkávají s nejrůznějšími připomínkami války. S prodejem kusů betonu z vojenských bunkrů jako suvenýrů pro turisty, hajlováním mládeže při pouličních nepokojích, nebo s kapitánem Müllerem (Raffaele Vallone), vysloužilým důstojníkem německé armády. Toho navštíví u něj doma, v soukromém muzeu jeho...
Francouzka Elen (Maria Schneider) potkává Jugoslávce Dragana (Dragan Nikolić), který přijel do Paříže kvůli svému výzkumu sociálních kořenů neonacismu u nové generace mladých lidí. Stane se jeho milenkou a průvodkyní po Paříži. Zjišťují, že je pojí společné trauma z minulosti – oba kdysi jako děti přežili koncentrační tábor. V ruchu velkoměsta se potkávají s nejrůznějšími připomínkami války. S prodejem kusů betonu z vojenských bunkrů jako suvenýrů pro turisty, hajlováním mládeže při pouličních nepokojích, nebo s kapitánem Müllerem (Raffaele Vallone), vysloužilým důstojníkem německé armády. Toho navštíví u něj doma, v soukromém muzeu jeho vlastních vojenských uniforem a dalších věcí z války. Pyšně vzpomíná na množství lidí, které kdy zabil a pochlubí se jim lebkou jedné ze svých obětí. Dragan se s ním popere, Elen ukradne lebku a odnesou ji do památníku obětem války.
Z Paříže, která je plná připomínek nacistické minulosti a kolaborace s Němci během okupace, odjíždějí raději do Normandie, k rodičům Elen. Při procházce po pláži je však čeká nehezký zážitek. Narazí totiž na kolonu aut po zuby ozbrojených vojáků Wehrmachtu. Jako připomínku vylodění spojeneckých vojsk v Normandii, takzvaného dne D, tam totiž nějaký klub nadšenců pravidelně pořádá své válečné hry. Elen a Dragan jsou tím velice znechuceni a jsou nešťastní, že je dávno skončená válka dostihla i zde. < Zobrazit méně
Autor: Omnibus, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 10.1.2013
Tak dávno a pořád před očima...
Nejvíc se mi zaryl do závitů v mozku ten magor, co měl doma svý náckovský uniformy, ale hlavně dokázal poutavě a s nadšením vyprávět, kolik lidí a kde ve kterékoli z nich zabil. A dalších pár střípků, ale ostrých a jasných. „V Americe bylo zle. Tam jsem gusle neměl“. A samozřejmě Maria Schneider, už ne živočišně sexuální jako v Posledním tangu v Paříži, ale jen melancholicky ženská. Pecen chleba, tahaný s sebou jako nouzové jídlo, ale hlavně nezapomenout nosit k tomu chlebu stále po kapsách sůl! Kousíčky betonu z německých bunkrů jako ty nejdražší suvenýry pro turisty... To vše mám stále před očima. Po čtvrtstoletí uplynulém od zhlédnutí, a to jednoho jediného zhlédnutí! To sakra něco vypovídá o síle toho příběhu a kvalitě filmu...