Sette pistole per i MacGregor

Lepší ze spaghetti   westernů, dobrá hudba Ennia   Morriconeho, pěkné   španělské exteriéry. Děj   je ozvláštěn tím, že   hlavní postavy jsou   skotského původu   vyznávající tradici. Na   druhé straně stojí zase   banda prašivých Mexikánců   pod vedením Santillany a jeho   podnáčelníka Miguela v   podání populárního   představitele zločinců   Fernanda Sancha. Ten mě   dostane pokaždé. Obrana   ranče v úvodu filmu je   vtipná od čtveřice starých   zástupců klanu a použití   sestavy pušek až po   výstřel z rodinného děla   "Queen Ann", který   vyburcuje jejich potomky.   Autoři inklinují k humorným   scénám, což je na úkor   kvality filmu. Například   rvačka v baru v Las Mesas kam   přijedou bráchové prodat   koně, při trošce fantazie   připomene   "Limonádníka".

Tento snímek dokazuje, že   Spencer s Hillem nebyli   průkopníky spaghetti   westernových komedií, které   je v podstatě proslavili.   Vznikaly daleko dříve   a tato dvojice se jen na   úspěchu tohoto žánru   svezla. Snímku nechybí nic   podstatné. Přestřelky,   salonní rvačky, chytlavá   ústřední melodie   a jednoduchý příběh.   Spaghetti western se vším   všudy a v plné parádě.   Jen je doplněn humorem,   místy až groteskním, avšak   stále nápaditým. Co se   týče sedmičky v názvu   snímku, v českém překladu   „Sedm zbraní pro   MacGregory, se jeví jako   odkaz na slavný snímek   „Sedm statečných“ (1960)   a paradoxní je, že o tři   roky později vznikl snímek   s obdobným názvem   „Pistole sedmi   statečných“ (1969). Jestli   je v tom nějaká spojitost,   nechť posoudí filmoví   historikové. Každopádně   tento snímek o rodině   MacGregorů tímto ukázal   nový tvůrčí směr   v oblasti spaghetti westernu,   a jak se později ukázalo,   byl to směr správný.