Šest žen pro vraha

Dnes už vlivem nadměrného množství   nejrůznějších napodobenin nedoceňované   mistrovské dílo průkopníka subžánru giallo   Maria Bava, který si film napsal, zrežíroval i   natočil. Pojal vizuální techniku Noir filmu a   vložil do obrazu barvy jako nikdo. V každičké   scéně má každá věc i postava své   nezastupitelné místo, čímž vytvořil naprosto   dokonalé obrazy vytvářející atmosféru   strachu, nejistoty a hlavně hrůzy. Každá   optická poloha má zkrátka svůj význam a má   svou instinktivní polohu. Občas to sice kazí   topornější herecké výkony, ale to se dá   ještě překousnout. Děj je už ve své lehkosti   bohužel také předvídatelný, ale je bohatý na   styl, což právě vytváří neobvyklé filmové   dílo ve svém podání. Zápletka se točí kolem   módního domu a vražd modelek, z čehož vzniká   otázka, jestli se právě tímto filmem také   neinspiroval český tvůrce Otakar Fuka pro svoji   pošmournou normalizační kriminálku „Černá   punčocha“ (1985). Mario Brava si i přes svou   dějovou jednoduchost se vším krásně pohrál,   takže sice se brzy dozvídáme identitu vraha,   veškeré prostředky a motivy, ale to nám ve   své podstatě zase dává zcela jiný pohled na   psychologický stav věci. Atmosférické   vražedné scény probouzí veškeré aspekty   hrůzy, které z psychedelična strhávají   diváka do palčivé bolesti. Přímočará   brutalita chtě nechtě prostě zasáhne. Nádech   surrealismu tedy v tomto předčí očekávání,   čímž se právě tímto pojetím stal snímek   průlomovým a pro dlouhá další léta plně   inspirujícím. Vlastně se dá i tvrdit, že v   rámci hororu se tímto také jedná o základy   dalšího subžánru, a to v oblasti slasheru.   Mario Brava tímto svým posílením inovativního   stylu teroru a hrůzy tvrdě překonal Alfreda   Hitchcocka, který se taktéž proslavil svou   průkopnickou schopností ve své formalitě.

Hororová klasika s prvky gialla režiséra Maria   Bavy mě potěšila. Po dlouhé době opět   italské retro natočené stylově se správnou   mírou napětí a dávkou filmového sadizmu.   Pokud má krutě zemřít šest krásných   modelek, trochu té sexuální   "ujetosti" se musí vynořit. Tajemný   vrah celý v černém, s čímž kontrastuje   bílá kukla, se musí hodně snažit, aby se   neopakoval ve způsobu zabití, což je další   typický prvek pro příběhy tohoto žánru.   Interiéry zaplněné figurínami, vždyť jsme v   módním salónu, do kterých oběti naráží   při honičkách, jsou už jen doplňkem stejně   jako nezbytný červený telefon, vana s mrtvolou,   mrtvola v kufru auta, fingovaná sebevražda   břitvou, zadušení polštářem, kokain atd.   Mrtvoly ani nemusí divák počítat, jsou už v   názvu filmu.