Sbohem, Sabato

Poslední díl trilogie a   diskutovat, zda bal lepší   pan Cleef nebo pan Brynner je   zcela zbytečná. Oba mají   své a nedá se jim upřít.   Horší je ten fakt, že ani   jeden z filmů mne moc nebavil   a tento poslední to byla   pořád stejná a obehraná   písnička. Děj skáče jako   splašený, scénárista   zbytečně kombinuje, a celé   je to takové nedomrlé. Tu   košili, co měl Sabata na   sobě chci a hotovo. Dávám   za ni dvacet. Další za profi   přístup a občasné   pousmání. Ale podruhé to   opravdu nechci.

Sabata pomáhá skupince   mexických revolucionářů   ukrást vozový náklad zlata.   Sabata tentokrát s tváří   Yula Brynnera, což vyvolalo   docela zmatek, neboť ve   stejnou dobu vtrhnul do kin   ještě další snímek   'Návrat Sabaty' (1971), kde   si ho opět zahrál Lee Van   Cleef. A co víc, snímek je   považovaný za třetí díl   série. Tak kdo je tedy pravý   Sabata? 'Název 'Návrat   Sabaty' na takovou otázku   určitě odpovídá. Yul   Brunner však předvedl Sabatu   o něco drsnějšího a celý   snímek, jako takový, se   daleko více přibližuje k   atmosféře a vůbec konceptu   spaghetti westernu. Snímek   obsahuje jak brutální scény   násilí, tak i zábavné   momenty. Ani dlouhé pohledy a   divácké očekávání, co se   bude dít, samozřejmě   nechybí. Snímek má dokonce   i o něco rychlejší tempo a   větší důraz na dějství.   Ale i tak to přesto všechno   vytváří dojem, jakoby tomu   přeci jen ještě něco   chybělo. Každopádně   snímek dokáže fanoušky   spaghetti westernů uspokojit,   byť něco, co vytvářel   Sergio Leone, nelze   očekávat.

O trochu slabší než   jednička L.V.Cleef mi tam   seděl víc,dobrodružná   honička za vozem plným   zlata,dost přestřelek,pravé   westernové   prostředí,lepší průměr.