Obsah filmu Rok vlka
Pohledná Sari (Krista Kosonenová), hlavní hrdinka finského dramatu z roku 2007, je talentovaná studentka literatury, jež na svoje okolí působí klidným a vyrovnaným dojmem. Přesto ale její život není snadný a překypuje samotou - ženy ji nesnášejí kvůli její kráse a inteligenci, ze stejného důvodu ji muži obdivují pouze z dálky a především pak sama mladá žena trpí epilepsií a její strach z dalších útoků této zkázonosné choroby vytváří dokonalou bariéru mezi ní a okolním světem. A přesto najde stejně odtrženou duši, která jí učaruje. Sariin přednášející Mikko Groman (Kari Heiskanen) je postarší muž, jehož svět tvoří vlastní myšlenky,...
Pohledná Sari (Krista Kosonenová), hlavní hrdinka finského dramatu z roku 2007, je talentovaná studentka literatury, jež na svoje okolí působí klidným a vyrovnaným dojmem. Přesto ale její život není snadný a překypuje samotou - ženy ji nesnášejí kvůli její kráse a inteligenci, ze stejného důvodu ji muži obdivují pouze z dálky a především pak sama mladá žena trpí epilepsií a její strach z dalších útoků této zkázonosné choroby vytváří dokonalou bariéru mezi ní a okolním světem. A přesto najde stejně odtrženou duši, která jí učaruje. Sariin přednášející Mikko Groman (Kari Heiskanen) je postarší muž, jehož svět tvoří vlastní myšlenky, společnost mu dělají především slova básníků z devatenáctého století a v moderní době počítačů a mobilních telefonů působí víceméně nepatřičně a archaicky. Ostatně i proto ho jeho nevěrná manželka nakonec vyhodí z bytu. A právě v ten moment dojde k protnutí osudů dvou lidí, které by k sobě nepřiřadil ani ten největší romantik a optimista. Přesto však k sobě zjevně patří. Je ale otázkou, jestli jim toto spojení přinese štěstí. < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 8.12.2014
Rytina Astarte
Toto je troška zložitejšie. Páčila sa mi kamera, hranie sa s detailmi, páčila sa mi perfektná hudba, ktorá perfektne ladila s obrazom a očakávaním, páčila sa mi taká chladnejšia atmosféra. Pri samotnom príbehu je to zložitejšie, hlavne začiatok a zopár perfektných momentov stálo za to, avšak hlavne druhá polovica výrazne klesala. Herci nič moc, ale zasa výzorovo pasovali, postavy sa chovali divne. Je mi jasné, že sa dá v pohode bývať aniž by si človek niečo začal, ale je jasné, že keď to bude aj pravda, tak stačí že je to študentka a nik vám neuverí, a samozrejme bez klebiet a ohovárania to nepôjde. Preto niekedy pohnutky postáv som nechápal. Inak o epilepsii fakt tiež nič neviem, ale bolo to zaujímavé sklbiť to so životom, láskou, ďalším smerovaním a osudom. Čo je však famózne tak úvodná scéna, ponáranie sa, akoby vystúpenie z tela, nejasnosť, a na okraji zorného poľa divná postava, prízrak, akoby rozmachlená, neurčitá podoba vlka. Zvláštny, ale zaujímavý film
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 20.2.2011
film měl zvláštní "finskou" atmosféru, charakterizující se svou přirozenou depresí na své geografické poměry. Tento snímek sice neudělal nic, co by nesvedl daleko lépe snímek americký s krásnějšími herci, a to i přesto, že šlo... já nevím... o samotu, o milostný střet, vzplanutí dvou generací, o tenkou nitku nemoci v mládí či riziko nemoci v pozdějším věku, o hledání se, o nabízející se dívce, o vzrušeném profesorovi, o touze po nepoznaném, o odmítání, o smrti a přežití, o depresi z životní rutiny? to nejvíc pro mne ale bylo, že mladá nemocná dívka ve mne dokázala vyvolat bolest na prsou při své poslední klapce v tomto filmu. To, co jsem teď napsala je obsah filmu tak, jak na něj vzpomínám, a já si jej stále dokáži vybavit - po třech letech. Finsko/nefinsko, stojí za vlastní obrázek...
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 1.10.2009
Úžasně stylizovaný epileptický záchvat, kterým film začíná, mne neuvěřitelně navnadil a připravil na správně „skandinávsky chladný“ zážitek, kde studené barvy a chorobně špatná nálada hrají prim, kde slova představují pouze doplněk k typické atmosféře, statické kameře o minimu střihů a jemné instrumentální hudbě, která skvěle koresponduje s volným tempem snímku, a kde vlk v podobě nepředvídatelných záchvatů číhá za každým rohem, načež hrdinka na jeho hru nakonec musí přistoupit. Divokou duši vlka sám nezkrotíš, pokud máš strach, proto potřebuješ zkušeného krotitele. Finové to zvládají i bez komplikovaného scénáře, až do jistého momentu: všechno by bylo O.K., kdyby film držel laťku v podobě tempa a dobře vystavěných ústředních charakterů, jenže ke konci jaksi ztrácí půdu pod nohama, protože on se zachová jako tragický pitomec a samotný děj se zašmodrchává na způsob telenovel. Proto opět platí, že méně je někdy trochu více, a kdyby tvůrci nechali příběh volně plynout, jako to dělali po větší část filmu, byl bych daleko spokojenější. Na závěr naštěstí laťka opět stoupá vzhůru (zazní i poutavý výklad světa podle Baudelaira).
I když jsem několik podobně provedených filmů viděl, jsem velice spokojený. Tohle mi sedlo.