Ricky

Velmi smíšené pocity,   které mne provázely od   počátku do konce tohoto   filmu, stály nejprve u   spíše negativního   hodnocení. Na první pohled   zbytečný film mil postupně   v dalších dnech začal   dávat smysl, jako vždy tím,   že jde o podobenství   vztahující se na ve, co   kolem nás existuje v ščase   přítomném. Všechny   nesmysly, nelogické zvraty a   hlavně zisk pramenící z   lidské hlouposti, nebo také   i zvědavosti. Ukazoval něco,   co známe i z českých filmů   a říkáme tomu nová vlna.   Velmi zajímavý snímek,   dotýkající se všednosti   obyčejných, takřka   nehrdinů, ukazuje i na   zmatečnost hodnot, které   nás obklopují. Všechny   další symboly, které film   obsahuje, je pro průměrného   diváka, dosti těžké   zasadit do nějaké logické   souvislosti. Upoutalo mne   využití diktátu nesmyslna   pro smysluplné denní   postoje, které si ani mnohdy   neuvědomujeme. Není ke   škodě tohoto filmu, že mu   každý neporozumí. S tím   zřejmě počítal i režisér   Francois Ozon.

Nezbavujte se svých dětí - jednou odejdou samy.
Na první pohled by to mohlo   vypadat jako pouhé   komediální sociální drama   s příchutí fantasy. To by   však nemohl být režisér   François Ozon, aby se nám   nesnažil mezi řádky sdělit   něco víc, než to   prvoplánově vypadá.
O tom, jak se na film   dívat, napovídá už jedna z   prvních scén, kdy mladá   žena Katie na sociálním   úřadě přesvědčuje   úřednici, že svůj život   ani rodinu už nezvládá a   že chce se svého maličkého   synka umístit do ústavu.   Partner od ní odešel a ona   se ocitá s nedostatkem   prostředků v tíživé   situaci. Následuje flashback   do doby, kdy synka ještě   neměla a žila jen se svou   malou dcerkou Lisou.
Nemohou si zrovna moc   vyskakovat, ale žijí docela   spokojeně v malém bytě,   Katia chodí do práce a Lisa   do školy. Až se objeví   Pedro, sympatický Španěl a   je tady láska na první   pohled. A s ní následně i   očekávání nového potomka.   Ricky se narodí do rodiny,   oplývající láskou a   péčí. To však nemá   dlouhé trvání. Přijdou   první konflikty mezi oběma   rodiči. Nejstabilnějším   prvkem rodiny je paradoxně   Rickyho malá sestřička   Lisa. Hm, asi na tom něco   bude, že když si dospělí   řeší své žabomyší   války, děti se dokáží   dívat na svět střízlivýma   očima. U Rickyho se postupem   času počíná projevovat   určitá tělesná   abnormalita, s kterou matka v   žádném případě nechce   navštívit lékaře.
V   závěru filmu je to právě   Ricky, malý zázračný   andílek, který opustí svou   rodinu a matka je zoufalá a   touží po jediném - aby se k   ní její malý synek vrátil.   Naděje je zčásti vyslyšena   - Ricky se nevrátí, ale dá   o sobě vědět - žije a i   bez své rodiny docela   šťastně...
Symbolických rovin pro   pochopení či vysvětlení   tohoto Ozonova filmového   počinu se nabízí víc -   omlouvám se těm, kterým   jsem se svým způsobem   chápání nekápl do jejich   noty.

Na pekáči?
Bacha na hlavu! Komentářem   poletují SPOILERY!

Maminčino Milé a   Mazlivé, leč Monstrózně   Morbidní Miminko. Film má   sice 6 M, ale já uděluji jen   tři hvězdy. Dvě za snahu o   originální drama, třetí za   úchylný nápad. Přilepit   nemluvněti kanagonem na záda   ohyzdná kuřecí křídla? To   jim snad poradil sám David   Cronenberg! Kvůli tomu mě   pak půl filmu strašila   asociace na Což takhle dát   si špenát, s kuchařskou   etudou pana Nárožného:   „Pečínka jako z   nemluvněte!“ :-) Pardon.   Ale to mě pak těžko může   dojmout nějaké rodinné   drámo.

Asi nutné vidět víckrát
Jestli někdy dostanu odvahu   podívat se znovu, tak mi to   třeba i začne dávat   větší smysl.
Především prvních cca   5 minut filmu mi přijde jako   by tam vlastně vůbec nemělo   být, protože na konci   nemají ani o trochu větší   smysl.

hruza
davam 2 hvezdicky za 2 prsa v   mokrem tricku....jinak film o   nicem,nema hlavu ani   patu,postavy divne,herci   nezajimavi,zaber mdly