Rekviem

vyhánění ďábla nemusí být vždy jen dávná historie
Tento film vám vleze pod kůži a budete jej mít   v podvědomí určitě hodně dlouho. Není   realizován jako klasický horor, ale spíš jako   psychohoror, což je ve své hloubce určitě   mnohem působivější. Nejhůř na mě dopadala   Michaelina absolutní beznaděj a bezvýchodnost   situace a v neposlední řadě „skvělé   rodinné zázemí“. Perfektně ztvárněná role   matky byla vynikajícím vyobrazením ďábla   podle mým představ. To vše je zasazeno do   naprosto bezúhonného civilního prostředí,   jakým je obklopen každý z nás. Snímků s   podobnou tématikou bylo natočeno poměrně dost,   ale tento, relativně „nejcivilnější“,   patřil k nejpřesvědčivějším. Celkově jsem   nucen přiznat, že nacházím v německé   kinematografii stále více kvality. Dřív pro   mě sousloví německý film znamenalo totéž, co   špatný film. Ty doby jsou však pryč, dnes už   se na hony vyhýbám pouze německým romantickým   filmům. Všechny ostatní žánry se pomalu, ale   jistě, pozvedají k dobrému evropskému   standardu.
Co se týká hereckých výkonů v   tomto filmu, vysoko nade všemi stojí Michaela a   její, již zmiňovaná, matka. Pochvalu   zaslouží i poměrně klidná, ale o to   mrazivější kamera a citlivý střih. Atmosféra   postupně celý film graduje, až je těsně před   koncem useknuta a vyústění patří jedné   jediné mrazivé větě. Klobouk dolů. Film   vysoce hodnotím jako skvělou studii   náboženského fanatismu, který lidstvo   provází v různých náboženstvích od   nejstarších dob až po dnešek. Měl by být   mementem, ale jsem si poměrně jistý, že opět   někde najde své pokračovatele. Nedoporučuji   pouze psychicky labilnějším povahám, všem   ostatním nese své poselství.

Německá verze skutečného příběhu německé   dívky Anneliese Michel. Rok předtím to   natočili američané pod názvem The exorcism of   Emily Rose.

Dalří z řady německých filmů potvrzující   jejich skvělou úroveň zejména po přelomu   tisíciletí. Naprosto přesvědčivě podaný   příběh na pozadí náboženské demagogie   (náboženský čert opravdu nikdy nespí!),   který na Vás padne jako těžká deka a jehož   sledování pro mě bylo hodně psychycky   vyčerpávající - nikoliv však nekvalitou   filmu, ale naopak jeho intenzitou a pocitem   bezmoci. Naprosto dokonalá je matka hlavní   hrdinky - ztělesnění saně v lidském těle.   Určitě doporučuju, ale ne pro večer ve dvou u   vína, vělmi těžké téma...ale výborný film.