Rekviem

vyhánění ďábla nemusí být vždy jen dávná historie
Tento film vám vleze pod   kůži a budete jej mít v   podvědomí určitě hodně   dlouho. Není realizován jako   klasický horor, ale spíš   jako psychohoror, což je ve   své hloubce určitě mnohem   působivější. Nejhůř na   mě dopadala Michaelina   absolutní beznaděj a   bezvýchodnost situace a v   neposlední řadě „skvělé   rodinné zázemí“.   Perfektně ztvárněná role   matky byla vynikajícím   vyobrazením ďábla podle   mým představ. To vše je   zasazeno do naprosto   bezúhonného civilního   prostředí, jakým je   obklopen každý z nás.   Snímků s podobnou tématikou   bylo natočeno poměrně dost,   ale tento, relativně   „nejcivilnější“,   patřil k   nejpřesvědčivějším.   Celkově jsem nucen přiznat,   že nacházím v německé   kinematografii stále více   kvality. Dřív pro mě   sousloví německý film   znamenalo totéž, co špatný   film. Ty doby jsou však   pryč, dnes už se na hony   vyhýbám pouze německým   romantickým filmům. Všechny   ostatní žánry se pomalu,   ale jistě, pozvedají k   dobrému evropskému   standardu.
Co se   týká hereckých výkonů v   tomto filmu, vysoko nade   všemi stojí Michaela a   její, již zmiňovaná,   matka. Pochvalu zaslouží i   poměrně klidná, ale o to   mrazivější kamera a   citlivý střih. Atmosféra   postupně celý film graduje,   až je těsně před koncem   useknuta a vyústění   patří jedné jediné   mrazivé větě. Klobouk   dolů. Film vysoce hodnotím   jako skvělou studii   náboženského fanatismu,   který lidstvo provází v   různých náboženstvích od   nejstarších dob až po   dnešek. Měl by být   mementem, ale jsem si   poměrně jistý, že opět   někde najde své   pokračovatele. Nedoporučuji   pouze psychicky labilnějším   povahám, všem ostatním nese   své poselství.

Německá verze skutečného   příběhu německé dívky   Anneliese Michel. Rok   předtím to natočili   američané pod názvem The   exorcism of Emily Rose.

Dalří z řady německých   filmů potvrzující jejich   skvělou úroveň zejména po   přelomu tisíciletí.   Naprosto přesvědčivě   podaný příběh na pozadí   náboženské demagogie   (náboženský čert opravdu   nikdy nespí!), který na Vás   padne jako těžká deka a   jehož sledování pro mě   bylo hodně psychycky   vyčerpávající - nikoliv   však nekvalitou filmu, ale   naopak jeho intenzitou a   pocitem bezmoci. Naprosto   dokonalá je matka hlavní   hrdinky - ztělesnění saně   v lidském těle. Určitě   doporučuju, ale ne pro večer   ve dvou u vína, vělmi   těžké téma...ale výborný   film.