Radisson

Je to spíš náhlý impulz, když Christian jednoho dne odpojí od přístrojů matku, která byla dlouhodobě v kómatu a za níž pravidelně chodil do nemocnice, a pak nasedne do auta a zastaví se až po více než dvou tisících kilometrech v městečku Radisson. Pro něho, rozháraného a paralyzovaného pocitem viny, je to ideální místo, žijí zde lidé ze všech končin země, kteří sem přišli v 70. letech 20. století budovat gigantickou hydroelektrárnu, a nikdo se ho nevyptává na minulost. Pomalu a nesměle se tu zabydluje, začíná si vytvářet vztahy se svým okolím, jeho život se prosvětluje. Až poslední záběr naznačí, že minulosti nelze uniknout. Styl komorního vyprávění je vzácně soustředěný a prostý – pomalé tempo, dlouhé záběry, úsporné dialogy, velké plochy ticha a krátké, podmanivé hudební motivy. Dílo dosahuje vzácné míry spontaneity a autenticity jak obsazením hlavní role (Christian LeBlanc), tak dokumentaristicky pojatými pasážemi a kamerou vnímavou ke svébytné atmosféře napohled nefotogenického prostředí.

Zdena Škapová
MFF Karlovy Vary 2017

Christian denně pečuje o svou nemocnou matku. Tón přístrojů, které ji drží při životě, se prolíná celým jeho životem, dokud jej neukončí milosrdným aktem eutanazie. Bez velkých emocí opustí město a zastaví až na konci cesty, v městečku Radisson, v uzavřené komunitě zaměstnanců vodní elektrárny. Debut quebeckého režiséra obsahuje zárodky jeho následujících filmů. Pracuje se střetem fikčního příběhu a reálného prostředí. Obyvatelé Radissonu působí před kamerou nenuceně a bezprostředně. Formální styl budovaný z dlouhých statických záběrů místy střídá ruční kamera.

Ocenění filmu: MFF Locarno (2005) - Zlatý leopard (Denis Côté)
19 Febiofest 2012