Příšerný host

„Podnájemník: Příběh londýnské mlhy´. I   pod takovým názvem se prezentuje děsivý a   temně dojemný mysteriózní thriller, kterým si   režisér s pozdějším titulem „mistr hrůzy´   udělal jméno a který mu udal tvůrčí směr.   Snímek je založen na věhlasném románu o Jacku   Rozparovači a prezentuje se jako komické   zkoumání daných události. Samozřejmě s   atmosféricky černým pojetím. Do obrazu dané   působivosti jsou vkládány rušivé obrazové   momenty a syrové emoce vlivně podkopávající   ústřední tajemství, což vede k daleko   většímu napětí. Celoměstská panika se   strachem z neznámého, naprostá policejní   neschopnost a mediální zveličování daných   skutků při dnešním pohledu působí až   nadčasově. Celé je to koncipováno tak, že   byť je onen podnájemník zahalen tajemstvím,   plně si získává divácké sympatie. Charaktery   všech postav jsou srozumitelné a plně v souladu   přirozených představ o jejich chování. Němý   film, ale svou strukturou a výrazností   přesahuje veškeré koncepty i pozdějších   filmů zvukových. Hitchcockův vizuální styl   tomu dává patřičnou děsivost vskutku   impozantně v celé lidské nejistotě a hrůzy z   nebezpečí. V této oblasti se vskutku po   žánrové stránce jedná o skutečnou filmovou   lahůdku. Po zhlédnutí do temných nočních   ulic Londýna ve své době asi málokdo sebral   odvahu vyjít.

Ten host zase tak příšerný nebyl, zato film   byl příšerná nuda. Viděl jsem v brněnském   Kabinetě Múz a nebýt hudebního podbarvení   Tomáše Paluchy, který vtiskl pod obraz občas   až carpentrovské motivy, asi bych usnul.   Prostinký děj, zápletka hloupoučká, zkrátka   nic, co by stálo za obdiv Mistra. Možná pěkný   záběr na točité schodiště, na kterém   postava sestupuje dolů a vidíme jen její ruku   na zábradlí, anebo občas zajímavá hra s   nasvícením. Jinak nic, co by mě vytrhlo z   letargie. Pár němých filmů mám nakoukáno,   tenhle patří k těm nejhorším a odpad nedám   jen proto, že by se na mě kamarád, který se   mnou na projekci byl, zlobil :D.