Před maturitou

Film "Před maturitou" se dá shrnout do čtyř slov: Film, spisovatel, režisér a obecenstvo. Uměleckým a literárním poradcem filmu "Před maturitou" byl spisovatel Vladislav vančura. Před natáčením tohoto snímku si napsal několik scénických poznámek, z nichž nejzávažnější stojí za připomenutí pro obecenstvo, které film vidělo, a proto může posoudit, jak se režie, herecké výkony a technické provedení shodly se spisovatelovými náměty.

Vladislav Vančura tehdy napsal: "Film "Před maturitou" má vcelku optimistické znaky, životní radosti a klady. Ovšem, tam, kde šlo o sebevražedný úmysl jednoho ze studentů, nabývá povahy vážné, tragické. Oba tyto prvky, t.j. prvek veseloherní a prvek zoufalství jsou ve filmu spjaty hrou studentů, jejichž představivost je velmi mohutná a zhusta je vrhá z krajnosti do krajnosti. Jedině studenta Šimona, který imponuje mužně a i v nejdramatičtějších okamžicích je tragikou sotva dotčen, je nutné z této sféry vyjmout: základní barva jeho hry se může jen stmívat nebo rozjasňovat. Vcelku jde tu o výraz tehdejšího studentského života a mravů. Škola je zde pojata s vážností a na mnohých místech s humorem, který se vyhýbá karikatuře a nevylučuje opravdový vztah. Třetí a snad nejdůležitější složkou tohoto filmu je složka poetická. Tato padala v úvahu všude tam, kde šlo o představy a počínání směřující k věcem citovým. Láska je zde traktována jako okouzlení mladosti a krásy. Film nepřipouštěl expresionistickou interpretaci či křečovitou, ale nutně žádal, aby mluva a sám herecký výraz byl prostý. Současně bylo nutné, aby tyto výjevy byly povýšeny k platnosti tzv. "vyššího řádu". Verše bylo nutné předčítat jako celky a dbát na rytmus. Interpunkci by bylo lepší tehdy vynechat. Vulgarismy, trivialita a jakékoliv improvisace by se zde nutně křížily s intencemi hry, jež předpokládala i v nejbujnějších scénách proporce a komposici. Hromadné výjevy bylo nutné zpevnit určitou obrazovou konstrukcí. Obraz ani svou akční proměnou nemohl ztratit nic na svých výtvarných hodnotách. Pokud šlo o zvuk, bylo třeba mu přát jen tolik místa, aby diváky (v tomto případě již posluchače) neohlušil a zůstal jen složkou dramatu. K tomuto konci bylo potřeba počítat s pomlčkami a tichem. Dialogy měly znít plně i tehdy, když při nich neumlká hudba, hovor však a proud řeči pohybovaly se na hranici srozumitelnosti. Snad tehdy (při značném soustředění) byla vnímatelná určitá slova, ale vlastním činitelem byl spád a kadence. Jen tam, ke byl dialog vyhrocený k dramatickému účinku, bylo tomu jinak."

Hlavními hrdiny filmového drama ze studentského prostředí jsou dva mladí abiturienti. Prvním z nich je energií sršící, odvážný a po dobrodružství toužící Šimon v podání Antonína Novotného. Jeho kontrastem je smutný, studiem i láskou zklamaný student Kafka, jehož ztvárnil Miroslav Svoboda. Také v profesorském sboru jsou zastoupeni dva zcela opačné charaktery. Na jedné straně stojí sympatický profesor českého jazyka, jehož ztvárnil František Smolík. Jeho protipólem je matematik Kleč, zatrpklý a tvrdý člověk, takřka bez jakéhokoliv lidského citu. Je velmi překvapující, že právě tuto roli „nelidy“ ztvárňuje jinak představitel laskavých postav – Jindřich Plachta.

Mezi profesorem Klečem a oběma zmíněnými studenty dojde ke konfliktu, následek je zejména pro špatně prospívajícího Kafku velmi nemilý. Neuspěje u poslední předmaturitní zkoušky z matematiky. Zoufalý student se přímo na chodbě gymnázia pokusí o sebevraždu. Profesor Kleč odhaluje skryté lidské nitro a pokusí se studentovi v jeho počínání zabránit, sám je však zasažen střelou z Kafkova revolveru. Těžké zranění a situace, jíž byl aktérem, zcela změní profesorův pohled na život a jeho doposud tvrdá povaha začíná propouštět na světlo i lidské a citlivé stránky Klečova charakteru. Po profesorově uzdravení dochází k usmíření s oběma studenty.

Kameramany filmu byli Václav Vích a Otto Heller. Jejich záběry jsou na dobu svého vzniku skutečným skvostem. Práce kameramanů a výborné režijní vedení v tomto filmu představily Na filmu Před maturitou se ve formě režijní spolupráce podílel známý spisovatel Vladislav Vančura. Ačkoliv se řadil mezi velikány české meziválečné prózy, kromě oblasti literární byl tento představitel české kultury první republiky také milovníkem filmového umění. Ve filmu je využito mnoho prvků vyjadřujících určitou symboliku.

Texty písní k tomuto filmu napsal Vítězslav Nezval, hudbu složil E. F. Burian. Výtvarníkem byl Bedřich Fuerstein, nadaný avantgardní architekt. Mnozí mladí lidé, kteří se objevují v rolích studentů, byli objeveni přímo Vladislavem Vančurou a filmu již zůstali věrni i pro svou budoucí činnost – Miroslav Svoboda (herec), Elmar Klos (režisér), Miloš Makovec (scénárista a režisér krátkých filmů), Eduard Hofman (režisér a scénárista, specializoval se na animované filmy), Bohumil Šmída (herec), Vladimír Čech (režisér) a další.
Premiéra filmu Před maturitou byla v září 1932. K uvedení došlo ve dvou největších pražských kinech, v nichž se promítal deset týdnů. Jednalo se o velký úspěch a obrovskou odezvu kritiky, která objektivně hodnotila jeho klady i nedostatky. V dějinách naší kinematografie má rozhodně své místo.

Zpracováno s využitím této publikace:

BARTOŠEK, Luboš: Náš film – Kapitoly z dějin (1896 – 1945), Mladá fronta, Praha, r. 1985, 1. vydání

Příběh o středoškolských studentech: Šikanování pedantického profesora přivede přecitlivělého mladíka k nerozvážnému pokusu o sebevraždu. Nešťastnou náhodou je profesor matematiky vážně zraněn…