Poslední kondor

Po pořízení snímku jsem   toužil od chvíle, kdy jsem v   dokumentu o bojových filmech   viděl část závěrečného   souboje, kde mě zaujal nejen   výborný boj, ale také podle   mě výtečná hudba.
Film je bezesporu   inspirován zejména Tuctem   špinavců, jen zpracován   východním způsobem.   Hongkongského humoru tu   skutečně není tolik, někdy   je hodně drsný (smrt Kokty,   mělo-li to být i   "vtipné"); boje a   některé likvidace   protivníků tradičně na   vysoké úrovni, někdy s   hodně velkou nadsázkou   (Hungův šplh na strom s   pomocí nožů; pérování).   Překvapilo mě složení   výsledně přeživších.

Kung-fu souboje jsou,   především v podání Sammo   Hunga, Biao Yuena a Wah   Yuena, na úrovni jaká je u   většiny asijské produkce   zvykem, takže více než   kvalitní. Oni to ti kluci   šikmoocí ani jinak neumí.   Mimo to, by se našlo i pár   dobrých vychytávek, jako   třeba zabíjení řapíkem   listu, scéna z hadem apod., a   hlášek. Odkazy, či spíše   použité scény z jiný   filmů, sice nepotěší, ale   alespoň donutí diváka   přemýšlet, kde to či ono   už viděl, bylo toho dost,   Lovec jelenů, Rambo II….   Hongkongský „humor“, jež   považuji za jedinou   závažnější vadu na   asijské kinematografii, byl   pro tentokráte dosti   upozaděn, přesto se i zde   několik trapností vyskytlo,   postava Kokty, strýček magor   nemagor, a několik dalších.  
Celkově se však   jedná o typickou akční   béčkovou produkci   osmdesátých let, či-li pro   mne slabota, obsahující   obvyklé aspekty, jako je   např. přehršel mrtvých po   jednom výstřelu, naprosto   přesná muška těch   „kladných“ a vychýlená   mířidla těch   „špatných“, hrdinské   kecy, výbuchy, zpomalovačky   atd., což všechny klady   přebíjí.