Pohledy z Londýna

V roce 1994 scénárista a   režisér Steve McLean   natočil snímek 'Postcards   from America' (Pohledy z   Ameriky) a to bylo od něj   všechno. Až v roce 2018 se k   tématu vrátil a natočil   'Postcard from London'.   Ameriku tedy pro měnu   zaměnil za Anglii. A jedná   se pro běžného diváka o   dosti těžkopádný snímek,   neboť se pohybuje v oblasti   umění a filosofie, ve   kterém každé vyřčené   slovo či větné sousloví,   každá scéna a každý   zvukový podkres něco   znamená. Jedná se o   konverzační příběh   mladého britského   homosexuála Jima z   předměstí, který se místo   nástupu na vysokou školu   vydá za vzděláním do   velkoměsta. Především se   tu neustále probírá   polemika co je vlastně   skutečné umění. To, co   přivede Jima k mdlobám,   neboť je takové dílo pro   něj přitažlivé, nebo je   úsudek o čistotě umění   vržen na tvůrce, který za   tím stojí? A je umění   lepší když umělec trpí? V   tuto chvíli se do   problematiky zamíchávají   biblické motivy, čímž se   může zdát daná myšlenka   zase o něco složitější.   Nebo ne? A co s tím vším   má vlastně společného   homosexualita Jima? Ne, tohle   rozhodně není snímek jen   tak pro leckoho. U tohoto   filmového díla, který je   samozřejmě po technické   stránce také předložen v   umělecké vizualizaci   (neónová světla doslova až   oslňují), se musí   setsakramentsky dobře   poslouchat co se kdy řekne a   o všem pro správné   uchopení dané problematiky   pořádně přemýšlet. Jinak   celý koncept doslova a do   písmene diváka unudí a snad   i uspí. Snímek tedy   neónově stylizovaný,   nádherně umělý, s   myšlenkami o sexu, kráse a   umění. Kdo si na takový   film troufne a plně ho   pochopí, vyhrál.