Po bouřce

Film Po bouřce zavádí diváka do Argentiny roku 1915. Hlavní hrdina musí opustit venkov a i s celou rodinou odejít za prací do Buenos Aires. Když se mu splní přání vrátit se z města zpět do rodného kraje, nachází prostředí plné přetvářky a lidské bestiality.

Film Po bouřce má v rámci argentinské kinematografie významné postavení. Stal se důležitou reflexí historie země a její společnosti roku 1915, kdy byly laskavost, veškeré dobro, a atributy prostého ctnostného života přisuzovány venkovu. Oproti tomu město bylo vnímáno jako změť nekontrolovatelné vášně, podvodů a arogance. Takové zobrazování a zobecněné vnímání rozdílu venkova a města najdeme napříč celou argentinskou kinematografií. Ve filmu Po bouřce pohledem režiséra hranice a rozdíly mezi městem a venkovem přestaly existovat. V obou prostředích nacházíme stejné vášně a napětí, stejnou bídu, stejné znaky. O tom se přesvědčí propuštěný dělník kovoprůmyslu, který se musí
odstěhovat s celou svou rodinou do buenosairských favel (villa miseria). Jeho snem je vrátit se na venkov, kde ještě žije jeho bratr. Touží se opět setkat s přírodou a ztracenou identitou. Po návratu na venkov však zjistí, že pracovní podmínky jsou právě zde nejhorší a z lidí, které ho obklopují, se stávají bestie.
katalog 1. Festivalu nad řekou

Ramón žil patnáct let jako slévačský dělník se svou ženou a dvěma dětmi životem ´slušné rodiny´. Po dělnické stávce přichází, spolu se stovkami dalších, rázem o práci. Jeho žena sice práci má, ale její výdělek rodinu od bídy nezachrání. Starší syn se zaplete se zloději a je uvězněn. V tísnivé situaci se Ramón rozpomene na své kořeny a vrátí se na venkov za otcem a bratrem. Vzápětí si uvědomí, kde je jeho místo – u ženy a dětí.
Film byl oceněn za režii na MFF v San Sebastianu, cenou pro nejlepšího herce v Chicagu a dalšími cenami.

Autor/Zdroj: Popis
televizní program