Pinocchiova dobrodružství

Starý loutkář Geppetto vyrábí dřevěné loutky. Jedna z nich však z ničeho nic zázrakem ožije. Protože je panáček ze dřeva pinie a má velké oči, dostane jméno Pinocchio. Od svého zrození má jedinou touhu – stát se z dřevěného panáčka opravdovým lidským chlapcem. Pinocchio je však rozpustilý a lehkomyslný. Způsobí proto řadu zmatků. Kromě jiného padne do rukou zloduchů, kteří v něm vidí zdroj snadných výdělků. Pinocchiovi dále komplikuje život podivná vlastnost – když totiž zkusí lhát, začne mu dřevěný nos růst do neuvěřitelné délky. Jestli se tento naivní rošťák má stát člověkem, bude se muset naučit pravdomluvnosti, opatrnosti a hlavně zodpovědnosti…

Hraná verze klasické pohádky podle knížky Carla Collodiho vznikla v britsko-americko-francouzsko-německo-české koprodukci. Většina exteriérů byla natočena v České republice, konkrétně v Českém Krumlově a v Praze.

Zdroj: ČT

Klasická dětská knížka Earla Collodiho Pinocchiova dobrodružství (poprvé vyšla v roce 1883) inspirovala filmaře už mnohokrát. patrně nejslavnější je kreslený snímek ze studia Walta Disneyho Pinocchio z roku 1940, který se však v našich kinech nikdy nehrál. U nás máme v paměti spíš stejnojmennou kreslenou italskou pohádku (1971), jejíž výtvarný styl se pokoušel zachovat věrnost dobovým ilustracím, a hraný snímek Luigiho Comenciniho Panáček ze dřeva (1972). Tvůrci koprodukčního snímku Pinocchiova dobrodružství kombinují hrané sekvence s počítačovou animací a pokoušejí se vzdorovat hollywoodským vyprávěcím modelům epickou strukturou vyprávění a důrazem na poetickou notu. Režisér Steve Barron se sice dokázal odpoutat od "comicsového" stylu, který využil ve svém úspěšném (rovněž kombinovaném) dětském snímku Želví nindžové, nicméně zejména použití počítačové techniky snímek poutá k americkým modelům. Dřevěný panáček, který na své cestě za lidskou podobou zažije řadu dobrodružství, spojuje možnosti loutky z proslulého Jim Henson's Creature Shop s dokonalou počítačovou mimikou, ověřenou ve snímku Toy Story - Příběh hraček. Včlenění "umělých" aktérů do živé herecké akce a do bohatých dekorací, stylizovaných opět podle dobových ilustrací slavné knihy, nelze nic vyčítat; o to větším zklamáním je však finální proměna "dokonalého" panáčka v "nezajímavého" živého herce.

Collodiho příběh doznal řady změn. Autoři přidali v touze do " lidském" happy endu ke starému Geppettovi životní lásku Leonu, která má podíl na Pinocchiově vzniku. Přibyla také' postava ďábelského zloducha, který je nejen majitelem loutkového divadla, ale i rafinovaným vládcem Země zahálky, kde líné chlapce proměňuje v oslíky, a který se nakonec mění v démonickou rybu (z ne zcela jasných důvodů se zloduch jmenuje Lorenzini, což je vlastní jméno Carla Collodiho). Naopak se z vyprávění docela vytratila kouzelná Víla (ve smyslu proklamovaného hesla "zázraky nerostou na stromech, ale rodí se v srdci "). Zvířecí zloduši Liška a Kocour se proměnili v lidské poberty. K těmto změnám autory vedla patrně snaha příběh ucelit; spíše ho však ochudili o dramatickou pestrost,, magickou pohádkovost i nezbytný moralistní tón. Povlovná tempo vyprávění ještě " ředíw písňová čísla. - Mezi zajímavosti snímku patří kvalitní herecké obsazeni, v němž se vedle Martina Landaua objevují Geneviéve Bujoldová a Udo Kier. Většina exteriérů se ve spolupráci s AB Barrandov natáčela v Praze a v Českém Krumlově.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled