Pépé le Moko

"Pépé le Moko" je francouzský film o zločinci a dobrodruhovi, který pronásledován policií ve Francii, uprchl do Alžíru, kde se skrývá v alžírském domorodém předměstí Kasbě. Skrývá? Nikoliv - pohybuje se tu docela volně, má tu své přátele, je zbožňován ženami, jejich pomocí uniká před policií, ač se stýká s domorodým policejním inspektorem. Zradě unikne, ale policista mu nastrojí léčku v podobě pařížské krasavice, která zmámí smysly jinak opatrného a nebojácného Pépého. Nejde tu o tuctový detektivní film, nýbrž o filmové dramatické dílo, kde jednání všech osob je psychologicky zdůvodněno a zejména hlavní osoba v podání Jeana Gabina je povahově prokreslena: smělý, něžný, výbušný a nezkrotně vášnivý.

Táž péče je věnována i ostatním postavám z jeho okolí, ať je to oddaná milenka, ať druhové ve zločinném povolání, či zrádci a policisté, či postavy z tohoto alžírského předměstí s jeho křivolakými uličkami, domy spojenými souvislými terasami, kavárnami a krámky, kde se skrývá opravdová láska a vystavuje se prodejná, kde se skrývá i rodí zločin, kde platí vlastní zákony přátelství, cti, viny a trestu...

Pépé le Moko patří mezi ty films noirs, které vznikly ještě dřív, než sám název kategorie „film noir.“

Ostatně podobně jako Zkamenělý les (The Petrified Forest, Mayo, 1936), někdy označovaný za první film noir, který vlastně vznikl na druhé polokouli jen o pár měsíců dřív než Pépe le Moko. Čímž ostatně podobnost mezi oběma nekončí, oba přinesly představitelům hlavních hrdinů světovou proslulost, oba popisují příběh uprchlého kriminálníka v horké pouštní oblasti, jen Bogart má v Arizoně krásnou Bette Davis, a Gabin v Alžíru krásnou Mireille Balin…

Francouzský gangster Pépé le Moko (Jean Gabin) se cítí být v alžírském Kašbachu před policií bezpečný, je zde schopen unikat veškerým pokusům o zatčení, i když se určitě nedá říci, že by se o ně inspektor Slimane (Lucas Gridoux) nesnažil. Zdálo by se, že Pépému tady nic nechybí.
Jenže ono chybí! Po dvou letech exilu už Pépému chybí Francie. Pépé má „heimweh,“ Pépému se po Francii teskní. Naštěstí (i když nakonec naneštěstí – ale vlastně naštěstí, protože o čem by jinak ten film byl) jsme ale v oblasti islámské, kde platí, že když nemůže Mohamed k hoře, přichází hora k Mohamedovi. A tak, když Pépé nemůže do Francie, přichází Francie k Pépemu. A kdyby jen to – přichází v podobě oslnivé francouzské turistky Gaby (Mireille Balin). Když se jí ale lstivý inspektor Slimane se pochopitelně pokusí zneužít a získat pro své záměry, když se do toho zaplete navíc i žárlivá Inés (ach, ty zatracené ženské majetnické pudy!), začíná být i retardovanějšímu divákovi jasné, že to dobře dopadnout nemůže…

Zajímavé je, že už o dva roky později natočil v USA John Cromwell pod titulem Algiers remake (scénář podle La Barthovy novely J. H. Lawson, Pépé - Charles Boyer, Gaby - Hedy Lamarr, Slimane - Joe Calleia), získal sice čtyři oskarové nominace, ale do Zlatého fondu světové kinematografie se zapsal jen Duvivierův originál.