Panenka

"Panenka". Mohou-li být Roboti v dramatech a románech, proč by nemohla být Robotka ve filmové veselohře? Zejména, když požadavky na české filmové veselohry diváky učinily naše diváky spíš skromnými než náročnými. Mladý inženýr se svým spolupracovníkem sestrojil takovou loutku, která se pohybuje a mluví, vlastně slabikuje. Ale jeho snoubenka mu ji rozbije zrovna den před jejím předváděním. Jeho pomocník si ví rady: má mladičkou kamarádku, která by tu loutku mohla zahrát.

A tak se s ní vydává na reklamní cestu, předvádí ji, a protože obecenstvo ve filmu, samozřejmě nevědělo to, co věděl i ten nejméně chápavý divák, že se jedná o podfuk, tak nikdo nic nepozná. Do toho se zaplete historie s obchodníky s děvčaty, které stíhají ztřeštěná redaktorka a přihlouplý detektiv, a tak to vystačí na veselohru o nic horší, než na jaké bylo naše obecenstvo zvyklé, takže "Panenka" byla vlídně přijata. Vždyť tam mělo Věru Ferbasovou, která tentokrát nevybočila z řady svých neměnných typů, a svou hrou, kterou předváděla svou loutku, trpící lidskými slabostmi, zamilovaností, hladem, žízní a nedostečnou odolností vůči alkoholu, dovede si udržet sympatie a vyplnit řídké tkanivo děje potřebnou dávkou zábavnosti a komikou dívčího klaunství čti clowneství. Režijně si vedl vcelku dobře a obratně německý (!) režisér Robert Land.

V mužských úlohách, od nichž se nežádalo mnoho - Jiří Dohnal, Zdeněk Hora, Josef Gruss, Ferenc Futirista a j.v ženských úlohach Ljuba Herrmannová, Světla Svozilová.

Poznámka autora: Tímto veseloherním snímkem s lítostí opět rozšiřuji seznam filmů, které nebyly žádnou z televizí uvedeny.