Otcové a dcery

Tento film nie je o   uzmierňovaní sa otca a   dcéry po dlhých rokoch, ako   je tu uvedené v popise od   distribútora. Film je o   vyrovnávaní sa s ťažkými   stratami, ktoré počas   života utŕžime, o tom, ako   nás to, čo nám život   prinesie ovlyvňuje. Ide o   pekný, avšak emočne silný   a smutný príbeh, ktorým   pozorujeme dve časové roviny   deja. Prvú, z roku 1989, kde   sa slávny, oceňovaný   spisovateľ v podaní   výborného Russella Crowe-a   snaží po tragickej smrti   svojej manželky pri   autonehode snaží postarať o   svoju dcéru, Katie. Výchovu   mu sťažuje nielen duševná   porucha spôsobená danou   autonehodou, ale aj jeho   švagor a švagriná, ktorí   mu jeho dcéru chcú zobrať   do adopcie. Druhá príbehová   línia zobrazuje už dospelú   Katie (Amanda Seyfried),   poznačenú z tragédie z   detstva vyrovnávajúcu sa so   svojími vnútornými démonmi   a strachom promiskuitným   spôsobom života a   alkoholom... Nech znie príbeh   trochu jednoducho, ide vskutku   o veľmi pútavo natočený   film. Výborná, výbornými   hereckými výkonmi   vyšperkovaná rodinná dráma   (vedľa skvelých hereckých   výkonov skutočne excelujú   Amanda Seyfried a Russell   Crowe), ktorej nechýba   množstvo emócií, napriek   tomu mi film nepripadal, že   by chcel vyvolávať emócie   nasilu. Musíte avšak   očakávať istú dávku   melodrámy, ako to u filmov od   Gabriela Muccina býva. Komu   ale sadli jeho   predchádzajúce počiny, ten   si určite prijde na svoje aj   tu. Videl v kine 2x /95%

Film mě zaujal nejvíce rolí   Russella Crowa, otce   bojujícího o svá práva.   Celkové téma příběhu   nepatří mezi mé oblíbené,   vztahy rodičů a dětí,   zvláště když jde o   citlivé téma svěření do   péče nebo upírání   setkání s dětmi, což   pramení z mých vlastních   zkušeností se soudy. Nebyl   jsem rovněž nadšen z   neustálého střídání   časových rovin v příběhu,   které jsem vnímal jako   zmatečné a pouze   vysvětlující chování   Katie, bramborového lupínku,   v dospělosti. Příběh   útočí na city diváka, ale   hlavně díky Crowovi   nelituju.

Člověk celou dobu čeká,   odkud přiletí ten problém,   který odůvodní její   děsné chování, ale do   konce filmu se nedočká,   takže se to něco muselo   udát mezi smrtí otce, kdy   končí mladá Kate, a sezení   před školou, kdy začíná   Kate dospělá. Jediné drama   obstarává tatínek svými   záchvaty a trochu teta svým   pitím. Tak tedy nevím.   Hlavní hrdinky mi není ani   lito, ani se s ní nedokážu   nijak jinak ztotožnit, v   polovině filmu jsem nabyla   dojmu, že pointa bude chabá   nebo žádná a nespletla jsem   se. I tak se ten film tváří   jako děsnej biják, tak si   snad pár povrchních   spokojených diváků najde. I   když se film hrozně vleče,   tak jsem to dokoukala, ale ten   scénář mě teda hodně   zklamal.

Skoro dvě hodiny dramatu o   traumatu z dětství které   hlavní hrdinku naruší tak,   že se vám to tvůrci budou   snažit tak dlouho   vysvětlovat. Zajímavé jsou   dvě časové osy příběhu,   ale to je asi tak všechno.   Výkony herců nebaví, trochu   toporný Crowe a vykulená   ubrečená Seyfried se vás   bude snažit dojmout obvyklým   klišé o nepochopení svého   jednání, který nakonec   pochopíme všichni a bude   happyend. Jenže to pro dobré   drama nestačí, škoda.   Režisér věnoval film svým   dětem a na ostatní moc   nemyslel. Pro mě zklamání z   promarněné příležitosti,   ale ostatní se třeba rádi   dojmou a zabrečí.