Osmdesát dopisů

Osobitý snímek trefujíce se   do reality všedních dnů   socialistického žití a   nežití. Sonda matky se synem   běhající po úřadech   kvůli povolení odcestovat do   Velké Británie za otcem   velice věrně poukazuje na   veškeré aspekty s tím   spojené. Režisérovi   Václavu Kadrnkovi se obrazem   podařilo trefit atmosféru   své doby, jaká skutečně   byla a jakou si dnes už snad   nikdo neumí ani představit.   Dlouhé nudné čekání na   chodbách a v čekárnách,   dlouhé prohlížení listin   úředníka, aby nakonec   pronesl že ještě něco   chybí, dlouhé a neustálé   běhání od jednoho úřadu k   druhému, zkrátka   socialistická byrokracie v   celé své kráse. K takové   prezentaci je skutečně   potřeba minima slov a Kadrnka   to moc dobře věděl a   náležitě toho patřičně   využil. Síla obrazu vydá za   tisíc slov a tento snímek je   toho důkazem. Zde se opravdu   mluví jen z nutnosti, což   dává sílu autentičnosti.   Neznámé tváře ve všech   rolích jsou ohromným   přínosem k věrnosti a   hlavně uvěřitelnosti oné   ponuré doby. Kudrnkovi v   české kinematografii   dokázal nemožné. Velice   silný, věrný a autentický   film.