Osmdesát dopisů

Film Osmdesát dopisů vznikal na autobiografickém základě. Zdrojem je paměť syna – režiséra a dochovaná korespondence mezi rodiči. Odehrává se v Československu roku 1987. Otec emigroval do Anglie a matka se se čtrnáctiletým synem za ním pokouší vystěhovat. Muž, žena, dítě – i na dálku jsou stále spolu, ale násilné rozdělení rodiny je nenormální stav. Subjektem filmového vyjádření je chlapec, zjitřený pohled bez nánosu zkušenosti, a zároveň iniciace v průběhu jediného dne – filmu. Je to den, ve kterém jinoch nahlíží do dospělosti a překonává strach. Jeho maminka se pohybuje v zostřeném denním režimu, v rozplánování dne hodinu po hodině. Taková je její bojová situace. Právě je na cestě, syn ji na té cestě dostihne, ale ona musí samostatně konat, aby společně dosáhli úplnosti.

Debutující režisér Václav Kadrnka (nar. 1973) v autobiografickém rodinném dramatu rekonstruuje jeden den v komunistickém Československu tak, jak ho prožil ve svých čtrnácti letech. Prakticky jediným dalším aktérem vyprávění je matka dospívajícího hrdiny. Dvojice během onoho dne absolvuje další pochůzky po úřadech, od nichž se matka snaží získat povolení vycestovat do Velké Británie. Každou volnou chvilku žena tráví psaním dopisu manželovi, který tam nedávno emigroval. Se synem ji spojuje mlčenlivé, pevné pouto. Emocionálním vrcholem dne pak není úspěch v jednání s úřady, ale četba manželova/otcova dopisu. - Než se Kadrnkovým v roce 1988 podařilo vycestovat, napsala režisérova matka manželovi několik desítek dopisů. Ten, na němž pracovala 29. března 1987, byl čtyřicátý čtvrtý. – Film nezobrazuje 80. léta pomocí obvyklých prvků (chybějí v něm rudé hvězdy, uniformy VB i budovatelské nápisy na ulicích). Autor si při popisu komunistické reality vystačí s monotónní barevností, chladnou odcizenou atmosférou a akcentovanými detaily a zvuky (např. zabouchávaných dveří). Záměrná absence „příznačných“ dobových reálií posouvá vyprávění do obecnější roviny, k abstraktnímu existenciálnímu dramatu. Minimalistický, úsporný, jemně cizelovaný komorní snímek pracuje s přesahem ke spirituálnímu poselství, svázanému s pocity stesku a touhy, jež sdílí rozdělená rodina. Využívá i svébytného, přetržitého rytmu vyprávění, spojeného se střídáním „nekonečného“ čekání a pohybu (jízda autobusem, rychlá chůze). Hybatelkou veškerého dění je přitom matka, naplňující s mlčenlivým odhodláním přesně stanovený plán pochůzek. – Snímek sice pracuje s esencí normalizační zkušenosti, ale sotva osloví diváky tematicky obdobných, ale „uživatelsky přátelštějších“ snímků typu Občanského průkazu. Má však zřejmě nakročeno k mezinárodnímu úspěchu, čemuž napomáhá reflexí absurdní vypravěčské poetiky 60. let i evropské „duchovní“ kinematografie (např. Andrej Tarkovskij). Svědčí o tom i jeho zcela mimořádné uvedení v sekci Forum na MFF v Berlíně 2011. Film, který vznikl skutečně nezávisle na strukturách české kinematografie, pomohli debutujícímu autorovi dovést k výslednému, poněkud odosobněnému tvaru zkušení spolupracovníci; vedle kameramana Braňa Pažitky především dramaturg a scenárista Jiří Soukup, který se zasloužil o filmy Vojtěch, řečený sirotek, Cesta pustým lesem a Sentiment. - Do hlavních a vlastně takřka jediných rolí obsadil režisér neherce s profesionální hudební zkušeností, kteří neobvyklým způsobem dokázali zviditelnit intimní vazbu mezi matkou a synem. Zvláštní uznání zaslouží zejména známá cimbalistka a zpěvačka Zuzana Lapčíková.
-ap-, Filmový přehled 2011/5

Mladý Vašek se ráno probudí do obyčejného komunistického dne. Píše se 29. března roku 1987 a jeho matka opět běhá po nejrůznějších úřadech, aby dala dohromady potřebné dokumenty k vycestování za manželem do Velké Británie. Prodrat se byrokratickým aparátem k opětovnému shledání rodiny je ale krajně obtížné. Než úřady posvětí cestu svými razítky, napíše matka přesně osmdesát dopisů, v nichž manželovi popisuje útrpné obstrukce. Snímek vznikl na základě osobních vzpomínek autora a přesně vykresluje nemohoucí atmosféru doby. Celovečerní debut Václava Kadrnky byl vybrán do sekce Forum na letošním Berlinale.
18. Febiofest 2011