O-bi, O-ba. Zánik civilizace

Polskému režisérovi Piotru Szulkinovi se podařilo uprostřed osmdesátých let natočit jednu z nejsugestivnějších vizí postapokalyptického směřování společnosti. Jejím středobodem se opět stala mocenská manipulace, která se nevyhnutelné zkáze civilizace rozhodne čelit lží podněcující falešnou naději.
Přízračným prostředím obrovského atomového krytu, v němž přežívají poslední zbytky lidstva pod přísným vojenským dohledem, se šíří zpráva o brzkém příletu záchranné archy. Velení si dobře uvědomuje, že ničím nepodložený mýtus jen prohloubí již tak rozloženou společenskou strukturu. Zbytek civilizace připomíná v daném stadiu spíše nepřehledný mumraj do sebe uzavřených jednotlivců, jimž vybájená spása opět přináší určitý smysl existence. Nové nasměrování se však zvrhává do ještě extrémnější izolace obyvatel, jejichž existence se omezuje pouze na nejrůznější bizarní úkony zcela poddané falešnému ideálu.
Poutníkem po upadlém světě přeplněném groteskními figurkami, z nichž mnohé jako by vypadly z vrcholných děl Terryho Gilliama, se stává člen elitního sboru, pověřený zkoumáním pronikavých dopadů ničím nepodložené báchorky. V jeho letargickém putování bezútěšným labyrintem dna lidského bytí se propojuje pověření udržet pořádek s hledáním sebezáchovy pod pomalu se hroutící kupolí, jež ohlašuje definitivní zánik. Setkává se s nejrůznějšími postoji obyvatel k očekávanému vysvobození, u nichž vzkříšená aktivita občas nemá daleko k projevům čirého šílenství. Postupně propadá myšlence, že by nově zrozený mýtus mohl ve správných rukou posloužit rozdmýchání dohasínajících zbytků humanity. Nakonec je to právě on, kdo se na sebe rozhodne vzít roli všemi očekávaného spasitele.
Szulkinova dystopická vize tentokráte necílí na záludné mocenské praktiky skrytého totalitarismu. Naopak nabízí obraz rozpoutané anarchie a zániku jakéhokoliv systému, v němž poslední zbytky dohledu protékají mezi prsty několika jedinců. Daleko více jej zajímají reakce mas, jež přežívají na troskách kdysi snad fungující infrastruktury a zaměřují se již pouze na nejzákladnější tělesné potřeby bez jakýchkoliv ambicí změnit neúnosné status quo. Motiv archy jako příslib úniku a vysvobození jako jediný podněcuje novou aktivitu a vyvolává tak reminiscence na společenské ochromení dobové polské společnosti. V Polsku po období stanného práva citelně chybělo úsilí sebedrobnější iniciativou zlepšit bezútěšný stav společnosti, a o to větší prostor získávaly představy jak z rozpoutané situace nejlépe uniknout ven.

Jakub Jiřiště, LFŠ 2014

POZOR SPOILER

Je rok po nukleární válce. Lidé opovrhují uniformami. Je třeba je zorganizovat a převézt tam, kde by měli šanci přežít. Vysoko ve skalách je takový úkryt, právě tam a je třeba ty bláznivé lidi dostat. Tak vlastně vznikl projekt „Archa“.

Soft je člen elitního sboru a hned dostává za úkol vypátrat původ letáků, které našli u Krafta. Soft začíná procházet celou skalní budovou a pátrá. Je vidět, že se vyzná a že má známosti všude. Dokonce i v bordelu, kde navštíví jednu ze zaměstnankyň. Láká ji k sobě, ale ona odmítá. Za konzervu získává Soft informace. Stále prochází mezi lidmi a poslouchá vysílání rozhlasu, kde se stále dokola opakuje, že Archa nepřiletí, protože jde o výmysl. Za pět arch kupuje cibuli, a když si ji „doma“ připravuje, přichází muž se zprávou, že se ochranná kupole nad jejich úkrytem rozpadá. Existuje však inženýr, který by to opravil, ale prý nechce. Soft jej musí přemluvit i za cenu falešných slibů. Nepodaří se to. Víra v Archu je víra. Zdá se, že fámu o ní nebylo moudré rozšířit. Softova milenka jej konečně pozve k sobě a on zde vidí, jak lidé nacvičují chůzi na lanech. Proč? No, až Archa přiletí, musí být nějak ukotvena a po těchto lanech se tam lidé chtějí dostat dříve než ostatní. U šéfa dostane Soft vynadáno za to, že inženýra nepřemluvil k opravě. Pak jde nafasovat knihy. Ty však byly na rozkaz zničeny a zůstaly jen ty o Búrech. Jenže on potřebuje Bibli. Ta není ani tam, kde se knihy melou a vyrábí se z nich jakési „krmivo“ pro lidi. Jiný muž ukáže Softovi svůj ráj. Je to vlastně lednice, kde má několik věcí a dokonce zmražené ženy. Nu co, přece když přiletí archa… Soft znovu vyhledá inženýra a ten mu poví o hangáru ve městě. Prý je v něm letadlo. A tak se milý Soft vypraví jej hledat…

Polsko, 1984, 85 minut, sci-fi
Originální název: O-bi, O-ba. Koniec cywilizacji
Režie: Piotr Szulkin
Scénář: Piotr Szulkin
Kamera: Witold Sobociński
Hudba: Jerzy Satanowski

Hrají: Jerzy Stuhr (Soft) , Krystyna Jandová (Gea) , Kalina Jedrusiková (milionářova žena) , Mariusz Dmochowski (milionář) , Marek Walczewski (šéf) , Jan Nowicki (inženýr) , Henryk Bista (tlusťoch) , Leon Niemczyk , Krzysztof Majchrzak , Stanisław Igar , Mariusz Benoit , Włodzimierz Musiał , Adam Ferency , Ryszard Kotys , Marcin Troński

Tragickému společenství lidí, kteří přežili pod obrovskou kopulí jakéhosi podzemního města atomovou válku, hrozí zkáza. Vojenské vedení se rozhodne pozdvihnout upadající morálku podporou oficiálně popíraného mýtu o příletu spásonosné Archy. Důstojník Soft sice patří k elitě, ovládající dav, ale ani on nenachází šanci k úniku před nelidským světem a smrtí. Bezradně se zmítá v neřešitelné situaci akce, dopředu odsouzené k nezdaru v atmosféře rozkladu, lhostejnosti, egoismu a apatie. Vynikající herecké výkony a působivé scénografické řešení tvoří pochmurný, sugestivní obraz reality na pomezí neskutečna, vycházejíce z kombinace příznaků našeho životního stylu s pomyslným časem blízké budoucnosti. Třetí díl volné katastrofické trilogie sci-fi jako "realfiction",zobrazuje dehumanizující aspekty společnosti po válečné katastrofě.