Nikdo nic neví

POZOR SPOILER!!!

Na motocyklu ujíždí muž. Za ním se žene několik nacistů. Muž však uniká letadlem.

Onen muž se jmenuje Karel Bureš. Toho zná jedna mladá dívka, jeho snoubenka Věra, která má, vlastně měla jeho fotografii na zdi. Ihned po výzvě gestapa ji však sundala. Navštíví ji esesák Fritz a začne ji vydírat, protože ví, že se s ním znala. Požaduje třicet tisíc. Po následné potyčce však upadne a bací se do hlavy. Na scénu ihned přispěchají dva tramvajáci a telefonicky zjistí, kde bydlel. Je třeba na udanou adresu hotelu zajít a udavačský dopis zabavit a zničit. To udělá sousedka Věra sama, avšak také je třeba ukrýt domnělou mrtvolu. To si vezme na starost naše dvojice tramvajáků. Nacpe mrtvolu do koše, což spatří soused Koule a nadobro jej to vyhodí z konceptu. Běží ukrýt zbraň, a protože je basista, ukryje ji do pouzdra na tento hudební nástroj. První ukrytí mrtvoly tramvajákům nevyjde, ve zdánlivě prázdné lokalitě je očí až příliš. Mouka, která měla podle jejich řeči v koši být, je navíc polita polévkou, což přivábí psy z širokého dalekého okolí. Pak je nálet a děvče se konečně dostává do hotelového pokoje. A okupant končí v koši ve vodě. Jenže i v té době klaté, poctivci se našli. Nu, a protože na koši byla adresa našich hrdinů, vrací se koš k nim i s policejním doprovodem. Proto ukradne jeden z tramvajáků - Martin sousedovi pouzdro s basou. Vůbec netuší, že do domu přišel zřízenec, kterého sem poslal pan Koule, aby pouzdra vyměnil. Koule totiž v divadle přišel na to, že omylem odnesl na zkoušku pouzdro se zbraní. A tak oba nešťastníci odnáší zcela jiné pouzdro a posléze jej vrhají do Vltavy. Ovšem opět to vidí spousta lidí, pouzdro je vytaženo a v něm… Nějaké ukryté potraviny. Spícího Fritze nalézá pan Koule v divadle. Ocitají se zde i Martin s Petrem. Snaží se Fritze omráčit, což někdo uvidí a v domnění že „už to začalo“ vyburcuje se všechen lid divadelní k malé revoluci. Omyl se brzy vysvětlí a Fritz je uklizen. Ne však daleko. Jen do dětského kočárku, který oba hrdinové odvážejí do jiného hotelu, protože s hrůzou zjistí, že v tom první, kde je Věra, a dělá tam pěknou rotyku, již Fritz nebydlí. V tomto hotelu seti tři i sejdou. Bohužel za doprovodu gestapa. Je nutno zachránit, co se dá…

Druhá světová válka. Inženýru Burešovi se podaří uprchnout před Němci do ciziny. Jeho snoubenku Věru začne vydírat četař SA Fritz Heinecke, který se dozvěděl z udavačského dopisu o jejím vztahu k Burešovi. Při rozhovoru se oba dostanou do potyčky, Fritz se uhodí a upadne do bezvědomí. Věra se domnívá, že je mrtev a chce se ho zbavit. Pomohou jí sousedé - tramvajáci Martin a Petr. Naloží Fritze do velkého koše, který pak skončí ve vodě. V koši však byla jejich adresa a poctivý nálezce jim koš vrátí i s Fritzem. Muži ho potom ukryjí do pouzdra na basu a s ním se Fritz ocitne v divadelní šatně. Po procitnutí se opije. Muži ho položí do dětského kočárku a po mnoha dobrodružstvích se dostanou do Fritzova hotelu. Za nimi tam přiběhne Věra se smečkou německých vojáků v patách. Všem se podaří vyskočit z Fritzova pokoje oknem. Na útěku před Němci je zachrání anglický hloubkový letec Karel Bureš.

Zdroj: NFA

Příběh ztřeštěné okupační komedie vypráví o dobrodružství dvou pražských tramvajáků, Martina Plechatého a Petra Nového, kteří se snaží zachránit před malérem svou sousedku Věru. Nedopatřením však přitom zabijí příslušníka jednotek SA, který Věru vydíral. A tak v nejrůznějších schránkách přepravují jeho tělo z místa na místo, aby je „uklidili“. Ve městě, přeplněném okupanty, však neustále hrozí nebezpečí prozrazení. A to ještě není nic proti tomu, když se domněle mrtvý SA-Mann probere k životu…

Námět filmu napsal spolu s režisérem Vladimír Neff, ukrytý pod pseudonymem Petr Nedoma. Režisér Josef Mach natočil tento mimořádně zdařilý a zábavný film s groteskní nadsázkou krátce po válce, v roce 1947. O výsledek snímku se zasloužilo také herecké obsazení, v němž se objevila dlouhá řada oblíbených filmových hvězd – Jaroslav Marvan, František Filipovský, Stanislav Neumann, ale i Jana Dítětová a Eduard Linkers. Tropit si legraci z tragických okupačních poměrů si ovšem – na rozdíl od francouzských filmařů – u nás jen tak někdo netroufl. Kromě filmu Nikdo nic neví se válce s komediální nadsázkou věnoval jen film Velký případ (1946), a až po více než padesáti letech se o něco podobného pokusili tvůrci komedie Stůj, nebo se netrefím (1998).

Zdroj: ČT

Okupační groteska Josefa Macha Nikdo nic neví je jednou z prvních československých poválečných komedií a na dlouhou dobu byla jedinou crazy komedií odehrávající se v protektorátních časech. Komedie stejného ražení, film Stůj, nebo se netrefím! (1998), vznikla až o více než 50 let později.
Z dnešního pohledu lze ocenit režisérovu odvahu, který se už necelé dva roky po válce nebál nahlédnout na temnou dobu protektorátu optikou bláznivé komedie, jež neváhá zesměšňovat nejenom okupanty, ale nebojí se střílet i do vlastních řad (falešná odvaha rádoby vlastenců a odbojářů).
S takovým přístupem to film neměl lehké u diváků a především u filmové kritiky. Ta jej strhala, vytýkala mu nedostatek odstupu a nadhledu, nevhodné scény zesměšňující české vlastence a především hojně kritizovala šťastný konec filmu. Z protagonistů byl jednomyslně vychválen Eduard Linkers, jehož četař SA Fritz Heinecke je přesně odstíněnou karikaturou neschopného, úlisného přisluhovače gestapa.
Většího uznání a respektu se Machově režijní prvotině dostalo až s odstupem několika desetiletí. Z dnešního pohledu je tento snímek mnohem živější a přesvědčivější než většina filmů natočených ve druhé polovině 40. let. V porovnání s dnešními díly má nezvykle vysoké tempo, kdy jedna akce střídá druhou, takže nevadí stereotypnost několika scén a jednoduchá zápletka. Přes spolehlivé výkony všech herců je nejjasnějším kladem filmu herecký výkon Eduarda Linkerse, který si takřka identickou roli zahrál ve filmu Hermíny Týrlové Vzpoura hraček (1946).
Josef Mach si téma filmové grotesky vyzkoušel v režijní spolupráci s Václavem Kubáskem, a to ve filmu Velký případ (1946). Po nadějném samostatném debutu zabředl v 50. letech jako mnozí další mezi budovatelské komedie (Vzbouření na vsi,1949) i dramata (Akce B, 1951). Z filmového průměru se mu podařilo uniknout pouze dvakrát, a to v dodnes oblíbené, ladovsky stylizované pohádce Hrátky s čertem (1956) a v napínavé kriminálce s majorem Kalašem Na kolejích čeká vrah (1968). S československou kinematografií se bohužel rozloučil normalizačním, značně tendenčním špionážním dramatem Tichý Američan v Praze (1978).

Jan Šulc
Letní filmová škola 2011

Groteska z okupace: Dvojice pražských tramvajáků se snaží zachránit svou gestapem ohroženou sousedku a zbavit se těla omráčeného příslušníka SS. Mimořádně zábavný a zdařilý film z dob, kdy válečné komedie ještě nebyly v oblibě. E. Linkers, herec rakousko-rumunského původu, hrál v letech 1946-51 ve více než desítce filmů.
Březina Václav/Lexikon českého filmu


Komedie o dvou pražských tramvajácích, kteří se v okupované Praze snaží zbavit údajně mrtvého nacisty.

--------------------

Jistý redaktor se rozhodl nečekat, až mu bude úřední cestou oznámen termín prvního natáčecího dne nového filmu, a zvedl telefon. "Prosím vás, je to u vás se scénářem nového filmu?" "U nás? Nikdo nic neví.'' Redaktor poděkoval a za čtrnáct dní volal znovu. "Buďte tak laskav, co budete nyní natáčet?" "Nikdo nic neví !" zněla strohá odpověď. Nicméně redaktor se nevzdal a po několika dnech zvedl sluchátko potřetí. "Dovolte, prý jste už začali s natáčením nového filmu. Je to pravda?" "Svatá pravda - včera v Hostivaři se začlo." "A jak se ten film jmenuje?" "Nikdo nic neví." I praštil redaktor sluchátkem a bůhví, co by byl spáchal, kdyby mu v tu chvíli sekretářka nehodila na stůl právě došlý scénář. Do očí mu padl nápis na obálce:
NIKDO NIC NEVÍ
Okupační groteska.
Scénář a režie J. Mach
Aby nebylo mýlky: tím redaktorem jsem nebyl já. Příhodu jsem vypsal přesně tak, jak mi ji vyprávěl jeden z členů výrobního štábu, zatím co jsem čekal na první záběr této nové veselohry, v níž dominuje E. Linkers v roli "nezničitelného Němčoura"; SA-Scharführera Fritze Heineckeho. Jeho role mu přikazuje trpět všemožné ústrky od kolegů herců, neboť osud tomu chtěl, aby hned na začátku filmu padl hlavou na kamna tak nešťastně, že ztratil vědomí. Jana Dítětová, v jejímž bytě se to stalo, nejeví z domnělé mrtvoly pražádné nadšení a ochotně ji svěří svým dvěma přátelům, Fr. Filipovskému a Jar. Marvanovi, aby ji někam odstranili. Od té chvíle cestuje Fritz po ulicích, chodbách i ve vzduchu, v kočárku, v autu i v bedně, je hozen v proutěném koši do vodní nádrže PO, schován v hromadě zelí i v pouzdře od basy, shazován z okna a nakonec i z Ietadla, protě "Fritz pro všechno".
Zvědavě procházíme prostornou hotelovou halou, stoupáme širokým schodištěm a ocitáme se v dlouhé chodbě hotelu Evropa. Před jedním pokojem stojí asi deset SA-manů v těsně sevřeném útvaru, třímají elektrický leštič parket a na daný povel jím útočí na dveře. Znovu a znovu se rozbíhají, až konečně výplň dveří s třeskotem povoluje a muži vpadají dovnitř. Za nimi vbíhá na scénu režisér Mach s kameramanem Střechou a něco SA-manům vysvětluji. Mezitím truhláři zasazují do rámů nové dveře. Znovu útok a znovu letí muži roztříštěnými dveřmi do pokoje. A truhláři jakoby nic. Klidně odstraňují třísky a zasazuji další dveře. Nečekáme, kolik jich SA-manní ještě rozštípou a jdeme se podívat s druhé strany, proč se muži do místnosti dobývají. Div nevykřikneme. Na okenním rámu, zády do ulice, stojí nejistě p. Linkers, rozedrán a pocuchán, v rukou třímá pistole a míří jimi na dveře, kterými se sem dobývají bůhví po kolikáté SA-mani. Bum! Dveře povolí a úderná četa s velitelem v čele vpadá. Fritz si uvědomuje, že střílel proti svému nadřízenému, staví se zmateně do pozoru, pravá ruka letí vycvičeným pohybem vzhůru, ale tělo ztrácí rovnováhu a kácí se z okna. Jen klid! Fritz sice vypadl z okna, ale panu Linkersoví to celkem nevadí, neboť pod oknem, kam oko kamery nevidí, si pohodlně hoví v hromadě peřin, dek a polštářů. Po několikerém opakování tohoto pádu do peřin přichází na scénu dva muži v elektrikářských uniformách, takto Jar. Marvan a Fr. Fili- povský Opilý Fritz třímá svou pistoli, obrací ji proti nim a najednou - prásk! Čepice je na zemi. Totiž měla být na zemi. Neboť ve skutečnosti, ať si pan Linkers pálí sebe zběsileji, čepice lpí na hlavě páně Marvanově s přítulností přímo dojemnou. Potom pistole selže a hle - čepice letí s hlavy jako sestřelená.
Jdeme dál, abychom si prohlédli další stavby arch. J. Zázvorky, ale daleko se nedostaneme. U vchodu do dalšího studia proti nám vyrazí "pan výprava". DER NEUE TAG! křičí a vida, že naň civíme bezmála zděšené, chytá se za hlavu a kvílí, že potřebuje několik výtisků "Der neue Tagu" s velkou fotografií pana Vrchoty a s příslušným textem o Janu Smudkovi, a kdeže to má sehnat, když tiskárna "Mladé fronty" německé typy bývalého "Der neue Tag" vyhodila kamsi do sklepa? Inu, těžký je život "pana výpravy". . Potřásáme mu soustrastně pravicí, loučíme se s Janou Dítětovou, St. Neumanem, B. Záhorským a E. Fialou a opakujeme, co nám poslední z nich pošeptal do ucha: "Těšte se, tahle veselohra bude vážně k popukáni!"

Kuba Adolf/dobová recenze