Obsah filmu Naše malá sestra
Film Europe ohlašuje svůj první asijský film v české distribuci! 5.května vstupuje do kin snímek Naše malá sestra nejvýznamnějšího současného japonského režiséra Hirokazu Koreedy.
Úchvatně nasnímané rodinné (melo)drama, které na čechovovském půdorysu domu, zahrady a čtyř sester skládá poctu magii všednosti, bylo ozdobou loňské soutěže festivalu v Cannes.
Tři sestry žijí společně ve velkém domě ve městě Kamakura. Když jejich otec, který od rodiny odešel před patnácti lety, zemře, cestují na venkov na pohřeb, kde poznají svou plachou nevlastní sestru. Jejich návrh, aby odjela žít společně s nimi, dospívající Suzu s nadšením přijímá....
Film Europe ohlašuje svůj první asijský film v české distribuci! 5.května vstupuje do kin snímek Naše malá sestra nejvýznamnějšího současného japonského režiséra Hirokazu Koreedy.
Úchvatně nasnímané rodinné (melo)drama, které na čechovovském půdorysu domu, zahrady a čtyř sester skládá poctu magii všednosti, bylo ozdobou loňské soutěže festivalu v Cannes.
Tři sestry žijí společně ve velkém domě ve městě Kamakura. Když jejich otec, který od rodiny odešel před patnácti lety, zemře, cestují na venkov na pohřeb, kde poznají svou plachou nevlastní sestru. Jejich návrh, aby odjela žít společně s nimi, dospívající Suzu s nadšením přijímá. Začíná tak období sladkých i nahořklých dobrodružství… Koreeda svým formálně precizním a empatickým snímkem – natočeným podle úspěšné manga předlohy – definitivně potvrzuje, že je důstojným nástupcem japonských mistrů Kona Ičikawy a Jasudžira Ozua.
Novodobý japonský klasik Hirokazu Koreeda začínal jako tvůrce autorských dokumentů ― jeho prvním úspěchem na poli hraného filmu byla vizuálně úchvatná, v Benátkách uvedená elegie Maboroši no hikari (1995). Mezi jeho další klíčové tituly patří vedle svérázné komiksové adaptace Nafukovací panna (2009) především snímek
Distance (2001) vyprávějící o čtveřici truchlících, jejichž příbuzní se nechali svést náboženským kultem k dobrovolné smrti a drama Nikdo to neví(2004), v němž Koreeda prokázal, že je jedním z nejzručnějších tvůrců koncepčně pracujících s dětskými herci.
V roce 2013 získal Cenu poroty v Cannes za svůj typicky subtilní a přitom mimořádně komplexní snímek Jaký otec, takový syn. Dojemný, vzácně nevyděračský film je úvahou nad výchovy a genetické příslušnosti, ale také intimním a přitom vrstevnatým společenským portrétem. Koreedův nejnovější snímek Naše malá sestra ― opět natočený podle úspěšné manga předlohy ― byl jedním z nenápadných vrcholů loňské canneské soutěže. Jeho nejnovější snímek Po bouři bude mít premiéru letos v Cannes v sekci Un Certain Regard, těšit se na něj můžete na Be2Can 3 v říjnu 2016.
Klára Skřenková < Zobrazit méně
oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (2)
Související odkaz
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 18.8.2023
Artový snímek o třech spolužijících sestrách, které si po smrti svého otce vzali k sobě domů svou nejmladší a navíc nevlastní sestru. Scénář je založený na manga sérii „Umimachi Diary“ Akimiho Yoshidy, takže i když to může být neuvěřitelné, i v tomto případě se jedná o komiksový film. Artový snímek znamená uchycení plného realismu s opravdovou hloubkou, navíc s ohromnou dojemnou atmosférou a smyslem pro jemný, tedy spíše úsměvný, humor v rámci povah a psychologie postav. Snímek prezentuje krásný a dojemný příběh o rodině, ztrátě a vyrovnání se s minulostí. A především je to o síle lásky a sourozenectví. Starší sestry se musí se svou mladší nevlastní sestrou naučit vycházet, neboť žila v jiném prostředí a za jiných podmínek, takže je povahově velmi jiná než ony. Kromě své mladosti je hlavně veselá a nezávislá, zatímco sestry jsou starší, vážnější a zodpovědnější. Naučí se nakonec spolupracovat a vytvořit si vzájemně silné pouto? O tom to právě celé je. Film je skutečně krásně natočený a odvyprávěný. Režisér Hirokazu Koreʼeda se zaměřuje na každodenní život sester a ukazuje, jak se vyrovnávají se ztrátou otce a přizpůsobují se novému životu. Za pozornost také stojí umělecká hodnota. Koreʼeda vytvořil smysl pro místo každého života za souběhu přelomů ročního období. V jarních třešňových květech a naopak v podzimním listí jsou symboly nestálosti, které sice opadávají, avšak život a tradice pokračují a přecházejí z generace na generaci. Je v tom filozofie života a smrti v pojetí japonské kultury, která je nám hodně neznámá. Na příkladu třeba majitelka kavárny čelící vážné nemoci a smrti, které její přítel slíbí, že její smažená makrela bude žít dál v jeho vlastní kavárně. Svým způsobem je to taková směsice štěstí, smutku a hlavně lásky, která zůstane, když někdo navždy odejde. Kdo má v jádru duše alespoň nějakou lidskost a porozumění, toho takto vyobrazené vyprávění dojme a zanechá ne zrovna malý pocit naděje.