Na pochode sa vždy nespieva

Nová vlna šedesátých let   už byla za dveřmi, ale   přesně na přelomu z let   padesátých ještě   budovatelský vliv byl po   tvůrčí stránce znát.   Tento slovenský film má   však ve vínku jedno   prvenství a tím je použitý   širokoúhlý formát obrazu.   Námětově tedy stále nic   nového. tentokrát však   nejde jen o typický   dělnický aspekt v daném   slova smyslu. Tvůrci do toho   všeho zakomponovali také   složku psychologickou. A   nedá se říct, že by to   onomu ´výrobnímu´ konceptu   uškodilo. Spíše naopak.   Osobní tragédie v rodině   jednoho dělníka dosti   právě psychicky pošramotí   a těžko se s tím   vyrovnává. Ale ještě je tu   pracovní kolektiv.   Moralizační aspekt je tedy   dán. Byť se musí plnit   plán, i ta lidskost by měla   mít své přednosti. Nelze   tedy nechat trápícího se   kamaráda bez povšimnutí.   Snímek je tedy takový jaký   je. Plný pracovní morálky,   dělnické ušlechtilosti a   vzoru. Ale s tou politikou se   tu nijak moc nepřehání a   spíše si jí v dnešní   době málokdo všimne.   Příběh o lidskosti   odehrávající se na stavbě.   A nakonec, proč ne.