Na druhé straně

Komorní film Fatiha Akina vypráví o šesti lidech z Německa a Turecka, kteří se neznají a přesto se jejich životy zkříží a nakonec jsou smrtí osudovým způsobem spojeny…
Na druhé straně je po vítězném snímku Berlinale 2004 Proti zdi druhou částí Akinovy trilogie na téma “láska, smrt a ďábel” a v ničem si s prvním snímkem nezadá. Mimo jiné v něm uvidíme Hannu Schygullovou. Na letošním festivalu v Cannes byl snímek nominován na Zlatou palmu a získal cenu za nejlepší scénář. Jak sám režisér říká, “snímek ukazuje s mnoha fasetami, co zbyde, když se lidé musí neodvolatelně rozejít”.

Komorní psychologická studie se vyrovnává se sociálními a generačními problémy v současném Německu. Příběh ve třech kapitolách spojující osudy několika tureckých a německých postav vychází do určité míry z režisérovy osobní životní zkušenosti a tematizuje pohyb mezi Tureckem a Německem nejen ve smyslu imigrace, ale také identity i viny. Šest lidí odloučených v moderním světě se vzájemně potkává, aniž by se k sobě opravdu přiblížili. Až smrt a hledání odpuštění vede k obnovení pout mezi nimi. Režisér prostřednictvím morálně vyhroceného děje rozkročeného mezi Hamburkem a Istanbulem poukazuje na problematiku vztahů mezi Turky a Němci, ale současně předkládá i mnohem obecnější pojednání o vině a pokání.
Febiofest 2010

Známý německý režisér tureckého původu Fatih Akin se ve svém komorním psychologickém dramatu Na druhé straně zabývá vazbami k rodné zemi, generačními problémy, rodinnými vztahy i osudovými zvraty, zapříčiněnými náhodou. V mozaikové struktuře vyprávění spojuje životní příběhy několika lidí, kteří se setkávají, hledají a míjejí. Děj je rozdělen do tří kapitol, z nichž dvě předznamenávají smrt protagonistek: prostitutky tureckého původu Yeter, zabité náhodou starým mužem Alim, jenž jí nabídl společný život, a studentky Lotte, která se zamilovala do Yeteřiny ztracené dcery, dogmatické revolucionářky Ayten. Do příběhu vstupují ještě Aliho syn, profesor germanistiky Nejat, marně pátrající po Ayten, a nešťastná Lottina matka Susanne. Vše se odehrává s časovými posuny střídavě v Německu (konkrétně v Brémách a v Hamburku) a v Turecku, zejména v Istanbulu. Rámec tvoří Nejatova cesta za vypovězeným otcem na turecký venkov. Scénář s dovedně skloubenými motivy propojených lidských osudů, se spojením individuálního a „globálního“ i s odkazy na společenskou a politickou situaci v Turecku, připomíná díla typu Magnolia, Amores perros – Láska je kurva, Crash nebo Babel. Výsledné dílo však postrádá jejich dynamiku. Vedle tureckých herců se po delším čase objevuje na našem plátně známá herečka Hanna Schygullaová. - Snímek je věnován památce producenta Andrease Thiela (1957-2006), který zemřel v Istanbulu krátce před koncem natáčení.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2007/12