Moskva, Belgie

Snad ve mně ještě   doznívají dojmy z   posledního velkolepého   filmového zážitku, možná   proto mi Moskva, Belgie   přijde podobně zahořklá,   jako její hlavní postava,   kterou nejsou s to   přijatelně vyvážit ani   zbylí nešťastníci, mezi   kterými ani filantrop,   třebas jako já ;-), nenajde   sympatickou duši, o vzhledu   nemluvě. A nevýrazná   výpověď o hledání nového   smyslu života ve chvílích,   kdy se ten starý ukáže v   jiném světle má hodnotu   náhražky, stejně, jako   nerovné spojení Matty a   Johnnyho. A ještě k tomu tam   nikdo neuměl počítat přes   desítku. Zůstala jsem z toho   všeho... jak bych to řekla?   Zahořklá.