Moebius

Nervák jako kráva.   Pobíhání v metru. Sem tam   zabliká světlo. Ale pozor,   nejen to, občas tam projede i   vlaková souprava. To je ale   překvapení. A ten konec, to   je něco. Sci fi no. Nějaký   nový druh. Bez napětí. Bez   akce. Zase musím uznat, že   jsem usnul jen jednou a pak   už se díval až do konce ve   dne. Jo, jasně, zase jsem   málem usnul, ale překonal   jsem se. Další koment je   zbytečný.

Vlak co nikde nestaví
Kolikpak jste viděli   argentinských sci-fi? Klidně   vsadím Hvězdu Smrti proti   bramboře, že míň než já.   Já jsem totiž jedno právě   viděl!
Vagóny   skřípou, pásy kolejí   kvílí
monotónním   rytmem kol
Sedím tu v   koutě a už pořádnou   chvíli
slyším jejich   rokenrol
Teď už znám   to co každý ví
tenhle vlak nikde   nestaví
Co s tím má   ale společnýho starej flák   vod Olympiku? No, tady se nám   ztratil vlak, vlastně   souprava metra v Buenos Aires.   Sice pořád někde jezdí,   ale nikdo ho nevidí (jenom   slyší) - jede totiž   vždycky po jiné koleji, než   na které na něj číhají.   Jo, a nikde nestaví.
Znáte přeci moebiovu   pásku. Cože, v životě jste   o ní neslyšeli? Ani kdybych   to napsal s ö místo oe? To   si teda můžete klidně podat   ruku s těma chytrákama, co   říděj v argentinskym   hlavnim městě systém   podzemky.
Ale zpátky k   filmu. Kdo čekal nějaký   klasický sci-fi s obludama,   lejzrovejma střílečkama,   nebo aspoň s tím tajemnem,   co upoutá a už nepustí   dokavaď se nerozjedou   závěrečný titulky, ten asi   nedokoukal.
Já ovšem   ano, i když se tu řešily   poněkud zásadnější   otázky, dá se říct   celospolečenskýho významu.   Ne, nejsem hrdina, prostě   jsem obětoval jeden a půl   hodinky – když už jsem to   rozkoukal, tak se taky   podívám jak to dopadlo. A   chcete abych vám to tu hezky   na závěr prozradil? Tak   jo...
Ále vlastně, co   bych se namáhal. Stejně   byste to nepochopili, stejně   jako ti úředníčci z   buenosaireskýho metra.

Moebius jsem zhlédl z   nostalgických důvodů,   neboť jsem ho kdysi četl ve   staré Sedmičce pionýrů,   kde byl rozdělen do čtyř   dílů a vyšel pod názvem   "Podivuhodná podzemní   dráha".
Tvůrci   se místy drželi doslovně   literární předlohy, jen   konec přizpůsobili k obrazu   svému, jak už to u adaptací   bývá. Nicméně se jedná o   velice zručně natočený   tajuplný příběh a   atmosféra tunelů metra z   obrazovky čiší, jako vichr   před příjezdem metra na   stanici Můstek.