Mít někoho do deště [TV film]

Zatímco spousta   bakalářských nesmyslů by   se dala smrsknout do   pětiminutovky, tenhle   příběh by si zasloužil   natáhnout klidně na hoďku,   s lepší pointou a větším   prostorem pro Petra Čepka. V   detailech zaujaly dva momenty,   jednak realistické   ztvárnění, jak jeden ten   chlapec dostal slušně   nakopáno do koulí a potom   Čepek s cigárem v houfu   dětí na chodbě školy.

slabé, neuzavřené,   prázdné, jen s místy   zajímavým řešením   melancholických vnitřních   pocitů ústředního hrdiny   je dnes s odstupem mnoha let   drobné dílko mít někoho do   deště. škoda, že příběh   mít někoho do deště jaksi   končí či nekončí někde v   půli, jakoby došel dech i   nápad jak to celé uzavřít.   diskutabilně lze hodnotit i   výkony dalších hereckých   představitelů ve snímku   mít někoho do deště a tak   vyjma autorské invence;   energie, s níž se tvůrci   do realizace pustili si ten   další bodík zaslouží jen   chvílemi reálné zachycení   života v období socialismu v   naší republice. v konečném   součtu se tak film mít   někoho do deště ocitá jen   v nejnižší třídě děl z   dějin kinematografie, kde   však ke zde výše uvedeným   kladům bude patřit k té   lepší polovině.

Televizní miniatura nadhazuje   otázky o tom, jak se věci   zdají, než jaké skutečně   jsou. Téma by zasluhovalo   více rozvést, film vypadá,   jakoby končil někde v   polovině.