Mezek

Strasti a slasti vychovatele   na internátě hornického   učiliště. Že právě   hornického snad už   nepřekvapí. V hlavní roli   se blýsknul Jiří Hálek a   velice dobře. Civilněji   takového vychovatele snad už   ani podat nešlo. Na snímku   je také příznačné, že   pro větší věrohodnost byli   ve značné míře použiti   neherci, což autenticitě   hodně dopomohlo. Výchova   mládeže musela být v   souladu se socialistickou   morálkou, ale když jsou   výchovné metody mizerné,   zákonitě je morálka také.   A právě to se objeví v   anonymním dopise, který byl   doručen na ředitelství s   úmyslem vychovatele očernit.   Takový vychovatel byť se   snaží sebevíc, vždy se   někde najde něco, co je   špatně. A to se týká i   jeho kolegů, kterým se jeho   metody také nelíbí. V   příběhu je postavení z   obou stran. Postoj jak vedení   internátu, tak i mládeže.   Tvůrci se nevyhnuli ani   šikaně a řešení značně   problematických jedinců.   Námět je moralizující   spojený s kritikou   společnosti. Vyniká tu i   jistá psychologie a hlavně   filozofie problému. Snímek   kupodivu působí až   dokumentárním stylem, a tak   je realičnost z každičké   scény velice silná. O   komedii či drama se v   žádném případě nejedná.   Jsou tu věci postaveny tak   jak jsou a divák nechť si   vezme to své a názor na   danou problematiku udělá   sám.

Zajímavé na filmu jsou   civilně pojaté herecké   výkony dospělých herců v   rolích vychovatelů. Dlouho   jsem žil na internátu a mohu   potvrdit že vylíčení   vztahů je poměrně   věrohodné. Film má pomalý   rozjezd, kdy váháte čí se   na toto opravdu chcete dívat,   ale později vás docela   chytne a myslím že stojí za   to ho aspoň jednou vidět.