Marseillaisa

Přiměřeně naivní a   tendenční výsek z   Francouzské revoluce, ale   musíme si uvědomit, že jsme   v roce 1938, stále ještě ve   věku ideologií a ještě k   tomu těsně před válkou. To   pak nějaké to vlastenecké   zjednodušování snáz   pochopíme. Nakonec,   Ejzenštejnovy filmové fresky   taky obdivujeme hlavně pro   jejich filmařské kvality a   ne pro ideovou pokřivenost. A   Renoirova Marseillaisa, i   když není zdaleka tak   přelomová, přináší   zkušenou a přitažlivou   filmařinu. Pro mě   nejpůsobivější je pasáž   odchodu královské rodiny z   paláce.

Není to úplně typický   produkt francouzské   meziválečné kinematografie,   ale je moc dobře, že   alespoň po střípkách nám   ČT2 občas něco takového   naservíruje. Marseillaisa   byla nepochybně úspěšným   vlasteneckým počinem, trochu   tady ale vysvítá Renoirovo   levicové zaměření a   podání dějin stylem hodní   chudí - zlí bohatí. Což se   týká i karikatury Ludvíka   XVI. podané zde tak, jak to   známe z hodin dějepisu -   omezený nenažraný   tlusťoch. Mimochodem,   královští manželé byli   stejně staří, tady   představitele Ludvíka XVI.   (Renoirův bratr Pierre) a   Marie Antoinetty (sošně   krásná Lise Delamare) dělil   věkový rozdíl skoro   třiceti let. Ale nebudu   dělat hrdinu. V polovině   jsem usnul. Jenže, áha, pak   jsem ve snu měl zbytek filmu   v českém znění!:-)