Marseillaisa

Přiměřeně naivní a tendenční výsek z   Francouzské revoluce, ale musíme si uvědomit,   že jsme v roce 1938, stále ještě ve věku   ideologií a ještě k tomu těsně před válkou.   To pak nějaké to vlastenecké zjednodušování   snáz pochopíme. Nakonec, Ejzenštejnovy filmové   fresky taky obdivujeme hlavně pro jejich   filmařské kvality a ne pro ideovou pokřivenost.   A Renoirova Marseillaisa, i když není zdaleka   tak přelomová, přináší zkušenou a   přitažlivou filmařinu. Pro mě   nejpůsobivější je pasáž odchodu královské   rodiny z paláce.

Není to úplně typický produkt francouzské   meziválečné kinematografie, ale je moc dobře,   že alespoň po střípkách nám ČT2 občas   něco takového naservíruje. Marseillaisa byla   nepochybně úspěšným vlasteneckým počinem,   trochu tady ale vysvítá Renoirovo levicové   zaměření a podání dějin stylem hodní chudí   - zlí bohatí. Což se týká i karikatury   Ludvíka XVI. podané zde tak, jak to známe z   hodin dějepisu - omezený nenažraný tlusťoch.   Mimochodem, královští manželé byli stejně   staří, tady představitele Ludvíka XVI.   (Renoirův bratr Pierre) a Marie Antoinetty   (sošně krásná Lise Delamare) dělil věkový   rozdíl skoro třiceti let. Ale nebudu dělat   hrdinu. V polovině jsem usnul. Jenže, áha, pak   jsem ve snu měl zbytek filmu v českém   znění!:-)