Obsah filmu Legenda No. 17
Životopisné dílo přibližuje život hokejisty Valerije Borisoviče Charlamova od jeho dětství až po významnou Super sérii zápasů Kanada proti Sovětskému svazu z roku 1972, kdy se mu dostalo výrazného mezinárodního uznání. Film ukazuje jeho dětství ve Španělsku, kariéru levého křídla v CSKA Moskva, vznik slavného útoku Michajlov, Petrov a Charlamov, zotavování se z jednoho vážného zranění, výjimečný vztah s trenérem Tarasovem, zda vztah s manželkou Irinou. Prostřednictvím těchto událostí si tak můžeme připomenout zrod legendy světového hokeje.
Autor: orel001
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 9.3.2018
Vždy,
když se v našich končinách promítal nějaký film o světovém hokeji, vždycky tam bylo několik týmů takových a makových, ale jen jedni zlí...
Rusáci !!!
A najednou tu máme ke zhlédnutí film. Ruský film o jednom z nejlepších hokejistů všech dob Valeriji Charlamovovi. A najednou jsou všichni zlí a jen ti "naši", Sborná Sovětského svazu, jsou ti hodní.
Najednou si uvědomíme, že i ti, které jsme tak neměli rádi. Ti, co vždycky všechno vyhráli. Ti, kteří pocházeli ze země, kterou jsme nenáviděli, že i tihle lidé jsou jen lidé. Že lidé v Sovětském svazu měli tak těžký život, že nic jiného, než upínat se k hokejovým úspěchům jim nezbývalo.
Ne, po shlédnutí tohoto filmu nezačnu mít Rusko a jejich sportovce rád, ale možná na ně do budoucna už nebudu nahlížet jako na nadopované, všeho schopné roboty, naprogramované v Kremlu.
Legenda 17 je velmi, velmi dobrý film. Samozřejmě, také si sem, tam historii trochu ochočí, ale zároveň si v něm tvůrci dokážou rýpnout sami do sebe.
Pro sportovní fanoušky (a hokejové obzvláště), je tento film povinností.
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 27.12.2013
Uspaná první polovinou jsem se začínala bát, že moje snadná hokejová vzrušivost zůstane nevyužitá, zrození hvězdy při popření mýtu neporazitelnosti Kanady v "Sérii století" obavy poněkud rozptýlilo, sportovně-divácká dušička však nebyla plně uspokojena... Kde se mělo přitlačit, tam se brzdilo (politický tlak na hráče, Tarasovovy metody), jindy byl skutečný bubák horší, než ten malovaný a bohužel, i záměrně zkarikovaný (Esposito, Clarke), momentky z dětství i scény z rodinného života nicneříkající, romantická linie divnější než divná, úsměvné scénky naivní a hudbě se taky právě nedařilo. Takže, co udělám s pochvalou? Rozdělím ji mezi jména Oleg Menšikov, Danila Kozlovskij a vyvrcholení v samotném utkání - i když opět s výhradami - divák je zanechán dojmu, že se kanadské fauly nepískaly, zatímco ty ruské ano, ve skutečnosti byl vyloučen stejný počet hráčů na obou stranách, a taky digitální hrátky s pukem působily v celkovém pojetí tak nějak nepatřičně - a v neposlední řadě mně nadělalo hodně radosti totální kanadské pokoření, neboť i já jsem tím divákem, který aroganci nefandí a javorovým listům nepřeje vítězství, i kdyby nastoupili proti samotnému peklu. Chtěla jsem původně udělit hvězd šest, ale jak se tak poslouchám, přesvědčila jsem se, že to na ně ve skutečnosti nevidím.