Lea

Německý restaurátor Herbert Strehlow, uplatňující na Slovensku restituční nároky, donutí slovenského sedláka, aby mu místo vrácení pozemků "prodal" jedenadvacetiletou schovanku Leu. Dívka vyrůstala u pěstounů od sedmi let, a nemluví od té doby, co byla svědkem brutální vraždy své matky. Jejím jediným útočištěm jsou kresby a básně, zrčené mrtvé mamince. Během krátkého soužití Lea i Strehlow pochopí, že se oba jen různým způsobem uzavřeli před ostatními: i muž v minulosti prošel těžkou zkušeností, která ovlivnila jeho další život.

Ceny: (výběr) 24. MFF Brusel 1997: Křišťálová hvězda za nejlepší film, Cena diváků; 5. MFF Fórum Bratislava 1997: Hlavní cena; 15. MFF Montevideo 1997: Cena v soutěži debutů za nejlepší film; MFF San Juan 1997: Cena za debut; Český lev 1997: ženský herecký výkon (Lenka Vlasáková), kamera (Vladimír Smutný), Cena A.Č.K. (V. Smutný).

Malá Lea, žijící v sedmdesátých letech ve vesnici na východním Slovensku, ztratí řeč po děsivých zážitcích prožitých v dětství. Později ji její pěstoun prodá Němci Strehlowovi, který na něm uplatňuje restituční nároky. Osamělý podivínský restaurátor odveze mladou ženu na svou zanedbanou selskou usedlost v Bavorském lese. I on se k ní chová surově a zle. Zároveň ji ale čím dál více miluje. Křehká a citlivá Lea začne nečekaně mluvit a projeví umělecké sklony. Podle slibu píše zemřelé matce dopisy, jež se stávají básněmi. Poznává, že její muž s ní má společného mnohem více, než se zdá. Předznamenanému osudu však ani jeden z nich nemůže uniknout...
Ivan Fíla přináší ve své prvotině sugestivní obraz, v němž spojuje až naturalistické scény s básnickým filmovým jazykem, v němž se uplatňují i metafory. Spojení dvou odlišných přístupů spolu s jistou scenáristickou „svévolí" však v důsledku oslabuje účinek díla. Vedle kamery Vladimíra Smutného je překvapivá hudba Petra Hapky, založená na vytváření dráždivých zvukových stop. Tvůrce usiluje o jistou nadčasovost příběhu, proto je v něm minimum odkazů na konkrétní dobu, přestože děj začíná v roce 1977 a končí o čtrnáct let později. V existenciálním dramatu lidského odcizení a sbližování autor těží zejména z překvapivě zralého hereckého výkonu Lenky Vlasákové (Český lev za ženský herecký výkon) i z účasti herců zvučných jmen (Hanna Schygullová, Udo Kier). I když se jedná o koprodukční snímek, v kontextu tehdejší české kinematografie byla Lea výrazně odlišná od všeho, co se v té době u nás točilo, a výjimečná je svým způsobem i v současnosti. Osobitým zpracováním tématu ženského údělu získala i mezinárodní pozornost.
Tomáš Bartošek, 36.LFŠ 2010