Láska je láska

Láska je nádherná, v jakékoliv podobě
Když je dívce šestnáct a   nemá žádnou vážnou   známost ani kamarády nebo   přátele, může to být   známka toho, že není   úplně v pořádku. Anebo je   natolik zvláštní, že si se   svým standardním   postpubertálně vyšinutým   okolím nerozumí. Anebo je   jediná normální v davu   postižených ulítnutým   nezvladatelným mládím. A   to, že je zamilovaná do   spolužačky, je v říši   abnormalit jeden z   normálních jevů. Jde o to,   jak k v tomhle divném   studentském bazénu   naplněném až po okraj   stupidními názory, vztahy a   zmatenými city najít cestu k   srdci toho, kdo je mi   nejbližší.
Švédský filmař Lukas   Moodysson natočil tenhle film   ve svých devětadvaceti. A je   to hodně znát - to krásné   souznění s životem nedávno   prožitým, byť se jedná o   tak trochu jiný (ale   nádherný) vztah - lesbickou   lásku. Jeden z mála filmů,   kdy je láska mezi dvojicí   stejného pohlaví zfilmována   citlivě, uvěřitelně a   dojemně.

Zklamání.Kdybych byl   šestnáctiletá holka a film   viděl v osmdesátých   letech,asi by se mně líbil   (měl jsem nutkavý pocit,že   film je o deset let   starší,než je rok   vydání).Dnes je lesbická   láska běžná věc.Kamera   mě přišla amatérská,než   autentická a dvě rozdílné   holky,jak vzhledově tak   povahově,na mě působili   lehce toporně.Pro mě   dějově málo propracované a   poměrně nudné.Zkrátka jsem   nepostřehl nějakou více   poutavou pasáž.Tenhle   snímek upadne brzy u mě v   zapomnění,ikdyž téma bylo   lákavé.

Klid, pohoda, pomalé tempo.   Na můj vkus docela   rozplizlé, ale to už k   tomuhle komornímu žánru   prostě patří. Nicméně mi   Láska je láska připadá   jednoduše zaměnitelná s X   dalšími podobnými filmy.   Kladné body si ale může   připsat za hudbu - je to   překvapivě nářez.

Absolut depression
Tenhle film je svým způsobem   dokonalý - na nic si nehraje,   nic nepřikrášluje,   zobrazuje život takový,   jaký je - a možná ještě   trochu dobarví černou   barvou. Z tohoto filmu budete   mít, pokud máte alespoň   nějakou empatii , depresi jak   blázen - obzvlášť když si   uvědomíte, že spousta scén   se stala vám, vašim   známým, vašim   spolužákům...obzvlášť   začátek filmu se z paměti   nedá vymazat.

Maloměsto a dvě dívky z   nichž každá je naprosto   jiná. Jedna se uzavírá do   sebe, ve škole se drží   stranou, hodně přemýšlí.   Možná zoufalý nedostatek   kamarádů ji vede k tomu, že   si píše deník a právě   jemu se svěřuje se svou   láskou, která nemá naději   dojít naplnění. Každá   věta v něm je plná touhy a   obdivu.... k NÍ. Na druhé   straně dívka, unuděná   společností ve které žije,   zoufale zabíjející dlouhé   večery na večírcích a s   klukem ke kterému nic   necítí, jen prostě ví, že   na rande se chodí a je to   cool. Je jedno jestli tu   touží dívka po chlapci nebo   po dívce. Homosexualita je tu   podána bez podbízivosti a   lacinosti zvýšit sledovanost   filmu. A tak onu obdivovanou,   temperamentní a kluky   obletovanou holku nešokuje,   že se zamilovala do dívky,   ale to, že touží být s   šedivou myškou, kterou nikdo   nepozve na večírek a která   nikoho nezajímá.

Holky na holky
Láska je láska zpívala   Lucka Bílá a ve své době   tím vyvolala skandál v   zatím zatuchlé české   společnosti. Podobnou bouři   ve sklenici vody vyvolal i   tento film ve městě, kde se   točil - v Amalu, kde poté,   co se dozvěděli, o čem je a   jak se bude jmenovat, tak   odsoudili režiséra,   distancovali se od něj, aby   se po prohlédnutí filmu mu   pro změnu omluvili a stal se   jejich miláčkem. Neboť jde   o opravdu milý film   dívčiny, která se zamiluje   do hezké spolužákyně,   která v té době řeší   problémy s prvním sexem s   kamarádem, aby vše skončilo   podle českého názvu...