Láska

„Jakmile člověk dosáhne určitého věku, musí se vypořádat s útrapami lidí, které miluje: rodičů, svého partnera. To je nevyhnutelné,“ řekl Haneke. „Je velmi obtížné vidět trpět své milované,“ dodal Haneke. Film zachycuje útrapy stárnoucího manželského páru ve věku kolem 80 let, kdy se žena stane závislou na trvalé péči. Hlavní postavy Anne a George, jsou spolu už dlouho, mají dceru a stále se ještě mají rádi. Anne však jednoho dne postihne mozková mrtvice, která jí ochromí polovinu těla. Muž ji nechce dát do domova důchodců a stará se o ni sám. Ale po její druhé mrtvici se situace dramaticky zhorší.

Oscar, Zlatá palma v Cannes, 5 Césarů to jsou nejdůležitější z mnoha cen, které zdobí tento film.

Zdroj: ČT
Ve francouzském znění s titulky.

Manželé Georges (Jean-Louis Trintignant) a Anne (Emmanuelle Riva) jsou učitelé hudby. Jejich láska a pevné pouto, které se prohlubovaly roky společného života a vášní pro klasickou hudbu, je náhle vystaveno těžké zkoušce. Stáří si vybírá svou daň – Anne prodělá mozkovou mrtvici a její okolí se musí smířit s její proměnou. Nic není jako dřív ani pro jejich dceru Evu (Isabelle Huppert). Michael Haneke se ve svém nejnovějším filmu zaměřil na subtilní téma lásky bojující s nevyhnutelným.

Zdroj: Film Europe Media Company

Georges a Anna jsou osmdesátníci, ale ještě nepociťují tíhu let. Oba vyučovali hudbu a z jejich živého rozhovoru po návštěvě koncertu je patrné, že je vždy spojoval soulad. Jejich dcera žije s rodinou v cizině. Jednoho dne postihne Annu výpadek paměti, první signál onemocnění. Georges se tak octne před tvrdou zkouškou. Ač sám starý a zesláblý, odmítá řešení navrhované pragmatickou dcerou. V době, kdy se pojem láska často kryje s představou sexuálního uspokojení, natočil Michael Haneke film o staré dvojici, která nepřestala cítit skutečnou lásku ani po dlouhém soužití. Bez ní by Georges nemohl o Annu pečovat doslova do posledního dechu. A jeho závěrečný akt, jakkoli extrémní, nelze chápat jinak než jako projev lásky. Meditace o stáří a umírání nemůže být veselá, ale díky tvůrci a představitelům je nezapomenutelná.
MFF Karlovy Vary 2012

V komorním psychologickém dramatu Láska potvrzuje Michael Haneke své postavení předního současného světového filmaře. Na rozdíl od svých předcházejících děl, v nichž se často uplatňuje explicitní násilí, drsný erotismus, často spojený s perverzí, a krutost, tentokrát ve svém nejosobnějšímu opusu přináší strhující esej o stáří, o nemoci a o smrti. – Po předznamenání v kratičkém prologu, naznačujícím, co se stalo, se odvíjí příběh manželského páru osmdesátníků, bývalých učitelů hudby, Georgese a Anne. Jejich poklidný život ve velkém pařížském bytě, kde jsou obklopeni vážnou hudbou a knihami, se změní, když žena prodělá po mozkové atace nezdařenou operaci a vrací se domů na kolečkovém křesle. Její stav se rychle zhoršuje a Georges se o ni musí stále více starat. Dělá to s láskou a s trpělivou obětavostí, neboť jí slíbil, že už ji nikdy nedá do nemocnice. Když už ani jeden nemohou dále, uspíší její konec… - Vyprávění se odvíjí ve strohých obrazech statické kamery a je uzavřeno do prostoru bytu. Kromě obou protagonistů ve vynikajícím podání Jeana-Louise Trintignanta (nar. 1930) a Emmanuelle Rivaové (nar. 1927), do bytu přichází jen několik postav, zejména jejich dcera Eva. Vše se tedy koncentruje do popisu vztahu manželů a jejich každodenního, stále více omezeného bytí. – Zdánlivě chladný záznam uzavírání dvou životů se jeví na první pohled jako poněkud odtažitý. Má však vnitřní emocionální náboj, odlišující dílo od podobných, stále častějších titulů.

-tbk- Filmový přehled 3/2013, str. 9