Jsou hvězdy, které nehasnou [TV pořad]

Když jsem viděl Vladimíra   Hrona poprvé začátkem   devadesátých let v   zábavném pořadu   "Šance", dobře   jsem se bavil. V pozdějších   letech mi připadá, že svůj   talent rozmělnil v různých   televizních estrádách a z   původní vtipné parodie nic   nezbylo. Jako by se začal   vážně zaobírat uměním, k   čemuž má právě popík,   který on provozuje s   různými vyhaslými hvězdami   (Vondráčková, Zagorová,   Neckář, Rottrová atd),   hodně daleko. I když tyhle   "hvězdy" pamatuji,   když začínaly, vždy dám   přednost záznamu z let   dávno minulých před trapnou   a nablýskanou podívanou v   podání Vladimíra Hrona.

Nemám nic zásadního proti   takovým typům zábavných   pořadů a dokonce musím   obdivovat Vladimíra Hrona,   protože zpívat a imitovat   zahraniční pop-hvězdy není   jednoduché, aby to nebyla   karikatura. On to zvládl   výborně, ale na druhou   stranu mně to připomínalo   poutˇovou estrádu. A i dnes   se ptám, jak vlastně zpívá   sám Vladimír Hron. No, ne   že bych bez toho nemohl   žít. Mám rád staré   písničky, ale raději si   poslechnu originály.

Hodnocení trapnosti podle Hrona
Zpívat na playback a různě   se v převlecích pitvořit,   to by mohl
předvádět i Železný   nebo Volner z ČT. Možná   kdyby tento pořad neuváděl   Hron tak bych hodnotil malinko   jinak. Proto bych zavedl   jednotku trapnosti 1 Hron.   Byla by to ohromná jednotka   jako 1 Farad, tedy například   Novotný by měl hodnoto 25   miliHronů, Pavlásek 95   mikroHronů, Suchánek 190   nano Hronů, Ruda z Ostravy   356 pikoHronů atd.