Jeřábi táhnou

I když film není často   vidět,u tohoto filmu si   vzpomenu na vynikající   český dabing z roku 1965   režiséra Ludvíka Žáčka,   hlas Jany Štěpánkové,   Eduarda Cupáka, Josefa   Vinkláře, Bohuše   Záhorského. Byli jsme hrdi   na náš dabing. Dnes je tolik   pořadů a filmů, že bez   rychlodabingu by to   nešlo,musíme se proto   spokojit s nižší kvalitou.   Podařilo se mě film opět   vidět, ale ŘÍŤKA nechala   udělat nový dabing a opět   jsme prohráli. 7.3. 2020   však Čt2 ten starý dabing   použila. Mnozí korespondenti   uvádějí, že na film   chodili povinně se školou,   jsem zřejmě stejně stár a   nepamatuji si, že by nás na   základce hnali do kina, snad   jen na učilišti nám v kinu   promítli 2 filmy o Leninovi,   přežil jsem to...

Tento snímek je pro mě   zjevením. Zjevením tak   odlišným od toho, co kdy   bylo natočeno o Velké   vlastenecké válce. Je tu   krásná práce s kamerou a   nejsilnější momenty pro mne   jsou ty, v nichž Boris   umírá a obraz se začne   točit. Neodmyslitelné   břízky rotují Borisovi nad   hlavou, když zasažen kulkou   padá k zemi. Také scéna,   kdy Veronika během náletu   zůstává ve svém bytě, kde   všechno hřímá a ona zde   poletuje jako raněný pták.   Její krásné pohyby (je tu   znát hereččina baletní   průprava) a zvolená hudba   vše jen umocňují. Tento   bezesporu umělecký film bych   doporučila každému,   obzvláště pak těm, kdo na   sovětské a později ruské   snímky pohlíží tak nějak   přezíravě.

Ve své době zcela vyjímečný,
protiválečný film, kde mimo   náletu nepadne téměř   jediný výstřel. A přesto   je v tom filmu vše, co sem   patří. Láska, ta je   věčná a to, co nám   předvedla   "Veverka", to se   odehrálo a odehrává ve   všech válkách, kde   milenecký pár rozdělí   nesmyslná změna osudu. Jsem   moc ráda, že jsem film v   této databázi našla.

Jeden mnoha sovětských   válečných filmů,které   jsem povinně shlédla v   rámci školy - a přitom   jeden z mála,které se mi   opravdu vryly do paměti. V   tom dobrém slova smyslu...

Film jsem sledoval více než   desetkrát, z toho určitě   pětkrát jako povinné   školní představení a potom   každý rok většinou v   úterý v televizi, protože   byl jeden program, rodiče   koukali, a já ještě   nechtěl jít spát. Kvalitu   filmu neupírám, ale zcela se   mi zprotivil, svým   neustálým omíláním a   zdůrazňováním hrdinství   sovětského lidu. Navíc jsem   dostal ředitelskou důtku,   když jsem z povinného   promítání utekl.Jak rád   bych viděl třeba Konvoj do   Murmanska nebo Bitvu o   Quadalcanal. Další   populární filmy v televizi   byly v té době také Balada   o vojákovi, Čas jeřabin,   Rozrušená země. A bylo jich   spousta, raději nevzpomínat.