Jen o rodinných záležitostech

Pro mne jeden z mála   podařených snímků o   „komunistické pravdě“.   Jen se mi zdálo, že herci ze   sebe nevydali všechno, to   bylo takové poslabší.   Retrospektivy byly zbytečné.   Ubíraly pozornost hlavní   linii příběhu a dle mého   soudu nebyly zase tak   podstatné. Děj na konci   nebylo nutné natahovat, ale   jinak řadím tento snímek do   té skoro nejvyšší   kategorie.

černá stránka našich dějin....
Film zabíjí jeho velmi   pomalé tempo a v podstatě ta   beznaděj je zde vystižena   tak věrohodně až je snímek   těžko stravitelný. Jinak   herci výborní, téma stále   aktuální, vyznění a celá   nálada depresivní a   pochmurná. Velmi zajímavý,   ale zároveň zvláštní   film....

“Raději se desetkrát   mýlit, než mít jednou   pravdu proti straně!”   Československo, 50. léta a   nelidský teror na lidech v   podobě vykonstruovaných   procesů. Doslova horor   mající reálné základy.   Citace: ´Příběh z období   kultu osobnosti, usilující o   postižení psychologie doby a   lidí ji žijících. Odsuzuje   i varuje vylíčením   tragických osudů dvou   mužů, zatčených a   obviněných z velezrady, a   ženy jednoho z nich, kteří   trpí nesprávnými metodami i   s nimi zápasí a sami v sobě   i ve svém okolí hledají   odpověď na palčivou   otázku, kde vlastně je   pravda a spravedlnost.´   Snímek je natočen na   základě autobiografického   knižního románu autorky   Jaromíry Kolárové, která   vyšla v roce 1965. Scénář   byl však dokončen až v roce   1988 a do kin hotový film   vzešel zrovna v době tzv.   Sametové revoluce a co si   budeme povídat, kdo by v tuto   dobu chodil do kina. A tak   bohužel upadl v zapomnění a   je to ohromná škoda. Tohle   by se mělo v televizi   promítat hodně často, neb   lidé zapomínají a z dob   komunismu si připomínají   jen to dobré. A rozhodně se   na to měli podívat čeští   tvůrci, kteří stojí za   filmem ´Milada´. Takhle   nějak ten film měl vypadat.   Stojí za připomenutí, že   něco takového už v roce   1970 natočili francouzští   tvůrci v Česku uvedeném pod   názvem ´Doznání´, pro   změnu dle vzpomínek popsané   v knize od československého   komunistického politika,   diplomata a publicisty Artura   Londona, který emigroval do   Francie, jehož děj je tomuto   podobný jako vejce vejci.   Film byl samozřejmě v   tehdejším Československu   zakázán a není divu.

Filmu prospělo uležení, po   letech uzrál. Je viděl, že   Donutilovi šlo hrát hajzly i   dřív. Celkem netypický   obsazení je obsazení   komické dvojice major Maisner   + patolog Slavíček   (Potměšil + Hrušínský) do   negativní role StBáků,   zatýkačů ... Landa a Roden   jsou dost uvěřitelní i po   letech ...

Výborný film o praktikách   Stb v padesátých letech.Film   je ale poněkud zdlouhavý a   taky retro pasáže jsou   poměrně nudné a příběhu   ubírají na   dramatičnosti....

Jeden z mála dobrých   porevolučních filmů.   Excelentní J.Hanzlík a J.   Bartoška. Rovněž výkony   ostatních herců ( Roden,   Kňažko) dávají filmu   vysokou úroveň.