Jednou ranou

Pošmourná atmosféra,   zajímavá zápletka, krásná   příroda. Ale bylo to   strašně zdlouhavé až jsem   docela nudila. A ten divný   konec? Nějak mi to tam   nepasuje.

Jediný výstřel v Johnově   mizerném životě - kde   syrovější, než jeho   každodennost, je jen   skřípavý hudební doprovod   a strašidelnější, než   temná loviště, paruka   Williama H. Macyho - potvrdil   rčení, že ať už v lesní   pustině či v městečku s   přízraky místo lidí,   vždycky může být hůř a   Johnu Moonovi ve věčném   přítmí nepříjemných   starostí možná nevyčistí   hlavu ani rána z   brokovnice... a nakonec můj   dojem - zřejmě mně   pěkných pár dní bude   připadat všechno krásné.

Stačí chvilka nepozornosti,   neposlouchání a celý děj   je ztracen. Příliš to   všechno navazuje a proplétá   se. Tím pádem dialogy   nepochopitelné, zdlouhavé a   je jich zbytečně hodně.   Celý děj je vlastně   dialogy, akce tu není.   Vyprávění je to pomalé,   zdlouhavé, nudné a   nicneříkající. Jako plus   je jen příroda a zvukové   pozadí. A snad herec v   hlavní roli. Celkově jsem se   však nudil a musel jsem to   jet celé ještě jednou,   abych alespoň částečně   pochopil kdo co kde s kým a   proč. A věřte nebo ne,   právě z těch dialogů jsem   se v tom zamotal zas. Tohle   fakt není pro mě.   2O15100610914/11545