Jeden horší než druhý

Renato Pozzetto v jedné z   hlavních rolí, o kterou se   dělí s Adrianem Celentanem,   vytváří charakterní   dvojici s téměř bratrským   přátelstvím, ať se děje   cokoli. Láska k autům,   láska k ženám a   nejrůznější osudové   strasti. Vzájemné   bilancování všeho dění   vychází najevo až do   chvíle, kdy se jeden z nich   zamiluje. Svým způsobem jde   v konečném důsledku o   smutnou komedii, která   nesází na blázniviny a   ztřeštěnosti, ale   především na karikaturu, z   níž vtipné situace jaksi   přirozeně vyplývají z   okolností, což pro dnešní   dobu vede k tomu, že zub   času takto prezentovaný   humor nahlodal. Pro fanoušky   italských komedií je film   možná něco jako kult, pro   ostatní se bohužel stal   spíše nudou. Jednoduché, v   dnešním měřítku   obzvlášť, sexistické   vtípky nefungují, mnohé   dialogy nedávají smysl a   mimiky už jsou na dnešní   dobu, kdy je humor zcela   někde jinde, naprosto   nesrozumitelné. Ono když   oba, coby fanoušci aut, o   ženách jako o autech také   mluví… Jako třeba, že má   hladké pneumatiky, nebo že   potřebuje předělat   elektrickou soustavu, či že   má prasklý tlumič, no, pro   současnou mladou generaci   hodně těžký kalibr. Z   nostalgie se film užít dá,   ale jen jako ponurý   odpočinkový film se   vzpomínkami na dávná 80.   léta minulého století. Nic   víc, nic míň.