Jeden horší než druhý

Renato Pozzetto v jedné z hlavních rolí, o   kterou se dělí s Adrianem Celentanem, vytváří   charakterní dvojici s téměř bratrským   přátelstvím, ať se děje cokoli. Láska k   autům, láska k ženám a nejrůznější   osudové strasti. Vzájemné bilancování všeho   dění vychází najevo až do chvíle, kdy se   jeden z nich zamiluje. Svým způsobem jde v   konečném důsledku o smutnou komedii, která   nesází na blázniviny a ztřeštěnosti, ale   především na karikaturu, z níž vtipné   situace jaksi přirozeně vyplývají z   okolností, což pro dnešní dobu vede k tomu,   že zub času takto prezentovaný humor nahlodal.   Pro fanoušky italských komedií je film možná   něco jako kult, pro ostatní se bohužel stal   spíše nudou. Jednoduché, v dnešním měřítku   obzvlášť, sexistické vtípky nefungují,   mnohé dialogy nedávají smysl a mimiky už jsou   na dnešní dobu, kdy je humor zcela někde jinde,   naprosto nesrozumitelné. Ono když oba, coby   fanoušci aut, o ženách jako o autech také   mluví… Jako třeba, že má hladké pneumatiky,   nebo že potřebuje předělat elektrickou   soustavu, či že má prasklý tlumič, no, pro   současnou mladou generaci hodně těžký kalibr.   Z nostalgie se film užít dá, ale jen jako   ponurý odpočinkový film se vzpomínkami na   dávná 80. léta minulého století. Nic víc,   nic míň.