Jak se stěhuje kostel

Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, přesunutý kolejovým systémem téměř o kilometr, je světovým unikátem, zapsaným do zlaté knihy Guinessových rekordů tisíciletí. Když roku 1964 padlo definitivní rozhodnutí o likvidaci starobylého královského města Most a vytěžení uhlí, které se pod ním nacházelo, bylo přitom naštěstí rozhodnuto i o záchraně alespoň této jedinečné architektonické památky, pocházející z počátku XVI. století. Uvažovalo se o několika variantách, například jeho úplném rozebrání či také o ponechání na svém místě na pilíři uhelné sloje. Nakonec však zvítězila nejodvážnější myšlenka, a tou byl přesun vcelku.

Po důkladné několikaleté přípravě bylo z kostela demontováno všechno, co se dalo (včetně věže). Celá stavba byla vyztužena ocelovou konstrukcí a betonovým věncem. Církevní výzdobu nahradil velín, jehož počítače měly řídit přesun. Škodovy závody vyrobily 53 transportních pásů o nosnosti pěti set tun a upravena byla cesta, kterou měl kostel na kolečkách absolvovat. Stěhování kostela začalo 30. září roku 1975 a trvalo do 27. října. Kostel byl posunován na čtyřech kolejích, zezadu byl tlačen a zepředu brzděn hydraulickými válci. Vodováhy a elektronická čidla sledovala veškeré pohyby a výškové odchylky kostela při cestě po nerovném terénu. Nakonec kostel zdolal cestu dlouhou 841 metrů průměrnou rychlostí cca 2,16 centimetru za minutu.

Na novém místě byl pak posazen na nové základy a až do roku 1988 v něm probíhaly restaurátorské práce. Dnes se nachází v severní části města, asi 1 km západně od nádraží, v červnu 1993 byl opět vysvěcen a od 8.února 2010 je národní kulturní památkou. V jeho interiéru je instalována expozice gotického a renesančního umění severozápadních Čech, suterén kostela slouží jako výstavní prostor Galerie výtvarného umění v Mostě.

Barevný krátký film (13´44´)se promítá po prohlídce děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě v malém kinosále ve sklepení kostela.

Film obsahuje poslední záběry na starý Most. K rozhodnutí likvidace města (pod nímž mimochodem nebylo tolik uhlí, kolik se očekávalo) došlo v roce 1962, samotný kostel byl přestěhován v roce 1975 na vzdálenost 841 metrů průměrnou rychlostí 2,16 cm za minutu. Vidíme nejen historické záběry odstřelů budov přímo v centru města, ale i odstraňování veškeré výzdoby kostela, zpevnění různými ocelovými konstrukcemi zevnitř i zvenku a pomalé stěhování, které nepřetržitě trvalo téměř 30 dní. Následně proběhla nákladná a zdlouhavá rekonstrukce kostela, ale vybavení interiéru (nábytek, obrazy) se vrací až za delší dobu, vysvěcen byl kostel až několik let po revoluci.