Jak je důležité zavazovat si tkaničky sám?

Jak nemusím filmy, které se   zabývají podobnou   tématikou, tj. postiženými   lidmi, tentokrát se mi film   líbí. Ta skupinka   chudáčků, kteří mají   takové velké ambice, ke   kterým je poňoukl Alex, je   mi dokonce i sympatická.   Takže film je spíše pro ty   náročnější diváky.

Švédský snímek sice   pojednává o mladíkovi   Alexovi nemající to v   životě zrovna jednoduché,   ale zároveň se opatrně   poohlíží i po životním   údělu mladých   handicapovaných lidí s   mentálním postižením. Alex   je pracovním úřadem poslán   do pozice pečovatele v   domově starající se právě   o takto postižené lidi. A   má s nimi plán, který by   rád dotáhnout do konce.   Jenomže je tu i nějaké to   ale. Scénář byl napsán na   základě zkušeností, takže   vše, co je uvedeno, není   nijaký hloupý výmysl.   Každopádně šablona   příběhu není neznáma.   Něco takového je k vidění   už např. ve snímku z roku   1992 'Sestra v akci 2' a nebo   z roku 2003 'Škola ro(c)ku'.   Snímek je lehce úsměvný,   atmosférou odpočinkový a to   je asi tak všechno. Je to   hodně mírný film, takže   nějakou filmovou okázalost   moc nepřinese. Oni jsou dosti   drženy na uzdě i emoční   scény, obzvlášť ta   finální, což trošku   snímek shazuje. I když   možná jak pro koho.   Záleží na divákovi, jak se   dokáže vcítit k uchopení   správné podstaty života   mentálně postižených lidí   a jejich radosti i z toho   mála, co jim život přinese.   Filmů o mentálně   postižených lidech není   zase až tak moc, aby se z   nich dalo vybírat. Budiž   tedy ke chvále, že alespoň   na ně nezapomněla švédská   kinematografie.