Il tuo vizio è una stanza chiusa e solo io ne ho la chiave

Po shlédnutí pár ranných snímků Sergia   Martina už vím, jak funguje jeho práce s   divákem. Dokonale si s ním hraje jako kočka s   myší (nebo černý kocour jako v tomto   případě) a postupně děj vygraduje do vždy   naprosto strhujícího finále, kdy je vlastně   všechno úplně jinak. Ostatně jako u většiny   "žlutých" filmů. Miluju to!   Atmosféra by se dala krájet, úžasné   interiéry venkovského sídla (včetně jeho   tajemného sklepa) udržují pozornost v bdělosti   a já se kolikrát bojím i mrknout, abych o   nějaký krásný záběr nepřišel. V tomhle   případě je to docela důležité, poněvadž   střih zde má významnou roli. Mordy jsou   tentokrát pěkně krvavé a nejen zahnutý nůž   párkrát zasviští vzduchem. Anitu Strindberg   jsem si oblíbil již u Martiniho snímku La coda   dello scorpione a i zde hýří neskutečným   sex-appealem. Jak se na scéně objeví Edwige   Fenech, nemám slov, ta ženská je neskutečně   krásná a tentokráte krátké vlasy jí   neskutečně sluší. A když má erotickou scénu   s Anitou, tak si říkám, že tak krásné ženy   se v jedné posteli jen tak nevidí. Sergio   Martino sází nejen na dobré herečky, ale i na   ostřílené chlapáky Luigiho Pistilliho a Ivana   Rassimova. Do hlavní role osadil zlověstně   mňoukajícího černého kocoura Satana, který   je pro film zásadním motivem. Martino si   vypůjčil předlohu Edgara Allana Poeho a upravil   si ji dle své představy. Bruno Nicolai opatřil   film opět úžasným hudebním doprovodem, bez   kterého by ty filmy nefungovaly, jak by měly.   Tohle na tom náramně kvituji a pálím za plnej   počet. Mistrovská italská kinematografie ve   své největší slávě.

Z režijní práce Sergia Martina jde o jeden z   lepších thrillerů s trochou erotiky, který se   zařazuje mezi tehdy tolik populární gialla.   Kvalita odvozená od Edgara Alana Poea a jeho   Black Cat. Kočka jménem Satan hraje v příběhu   ne nevýznamnou roli, když její zlověstné   mňoukání ze sklepa je i usvědčením pravého   vraha na konci filmu. Edwige Fenech hraje v   pořadí třetím Martinově filmu a tentokrát   trochu šetří s nahotou, což je na škodu.   Pozorný divák si všimne filmového debutu   později populární herečky Dalily Di Lazzaro v   roli nahé dívky tančící na stole v jedné z   úvodní scén filmu.

Jako v každém správném giallu tak i v tomto   jsou našim zrakům ukazovány polonahé dívky od   samého začátku.Zápletka je docela dost   pomotána a až do úplného konce si divák   nemůže být jist kdo to vlastně vraždí a   jaké jsou jeho důvody.Děj tohoto filmu   pomaličku plyne ale musím říci že jsem se   nenudil.Více se mi ale líbí Torso z roku 1973.