Il tuo vizio è una stanza chiusa e solo io ne ho la chiave

Z režijní práce Sergia   Martina jde o jeden z   lepších thrillerů s trochou   erotiky, který se zařazuje   mezi tehdy tolik populární   gialla. Kvalita odvozená od   Edgara Alana Poea a jeho Black   Cat. Kočka jménem Satan   hraje v příběhu ne   nevýznamnou roli, když její   zlověstné mňoukání ze   sklepa je i usvědčením   pravého vraha na konci filmu.   Edwige Fenech hraje v pořadí   třetím Martinově filmu a   tentokrát trochu šetří s   nahotou, což je na škodu.   Pozorný divák si všimne   filmového debutu později   populární herečky Dalily Di   Lazzaro v roli nahé dívky   tančící na stole v jedné z   úvodní scén filmu.

Po shlédnutí pár ranných   snímků Sergia Martina už   vím, jak funguje jeho práce   s divákem. Dokonale si s ním   hraje jako kočka s myší   (nebo černý kocour jako v   tomto případě) a postupně   děj vygraduje do vždy   naprosto strhujícího   finále, kdy je vlastně   všechno úplně jinak.   Ostatně jako u většiny   "žlutých" filmů.   Miluju to! Atmosféra by se   dala krájet, úžasné   interiéry venkovského sídla   (včetně jeho tajemného   sklepa) udržují pozornost v   bdělosti a já se kolikrát   bojím i mrknout, abych o   nějaký krásný záběr   nepřišel. V tomhle   případě je to docela   důležité, poněvadž střih   zde má významnou roli. Mordy   jsou tentokrát pěkně   krvavé a nejen zahnutý nůž   párkrát zasviští vzduchem.   Anitu Strindberg jsem si   oblíbil již u Martiniho   snímku La coda dello   scorpione a i zde hýří   neskutečným sex-appealem.   Jak se na scéně objeví   Edwige Fenech, nemám slov, ta   ženská je neskutečně   krásná a tentokráte   krátké vlasy jí   neskutečně sluší. A když   má erotickou scénu s Anitou,   tak si říkám, že tak   krásné ženy se v jedné   posteli jen tak nevidí.   Sergio Martino sází nejen na   dobré herečky, ale i na   ostřílené chlapáky Luigiho   Pistilliho a Ivana Rassimova.   Do hlavní role osadil   zlověstně mňoukajícího   černého kocoura Satana,   který je pro film zásadním   motivem. Martino si vypůjčil   předlohu Edgara Allana Poeho   a upravil si ji dle své   představy. Bruno Nicolai   opatřil film opět úžasným   hudebním doprovodem, bez   kterého by ty filmy   nefungovaly, jak by měly.   Tohle na tom náramně kvituji   a pálím za plnej počet.   Mistrovská italská   kinematografie ve své   největší slávě.

Jako v každém správném   giallu tak i v tomto jsou   našim zrakům ukazovány   polonahé dívky od samého   začátku.Zápletka je docela   dost pomotána a až do   úplného konce si divák   nemůže být jist kdo to   vlastně vraždí a jaké jsou   jeho důvody.Děj tohoto filmu   pomaličku plyne ale musím   říci že jsem se   nenudil.Více se mi ale líbí   Torso z roku 1973.