Hrob světlušek

S hrobem světlušek je to těžké. Takovéhle   filmy jsou z velké části založené na soucitu   s postavami. Jenže co s tím, když jsou ty   postavy od prvního okamžiku krajně   nesympatické? Kdyby se ten kluk choval trochu   míň nelogicky a ta holka míň jako rozmazlenej   fracek, tak by to i mohl být super dojemný film.   Takhle je to film, na který sice hodně dlouho   nezapomenete, ale sledovat ho je většinu času   celkem nuda až možná místy otrava.

Až mi zase někdo bude tvrdit, že animáky jsou   jenom pro děti, tak mu navrhnu pustit si tento   snímek. Něco tak depresivního a drsného už   jsem dlouho neviděla. Hodnotit technikálie jako   barvy, střih, animaci apod. nemohu, nějak jsem   se zapomněla na ně soustředit. A nevím proč   já, která se léta páně cíleně vyhýbala   např. Schindlerovu seznamu nebo Pianistovi, si   pustím zrovna Hrob světlušek. Asi jsem animák   považovala za neškodný a to byla chyba.

Jako film byl moc hezky udelanej miluju japonsky   animaky ovsem po shlednuti tohoto filmu sem dostal   takovou depku jako jeste nikdy. Ale urcite bych ho   doporucil.

Japonci vždycky byli pověstní tím, že se   nebáli dělat animáky s dospělou tématikou.   Stejně tak je tomu i v tomto případě. Dojemný   příběh z 2. sv. války, kdy je malá holčička   po vybombardování města odkázaná na svého   staršího bratra. Samotné téma zavání   citovým vydíráním a film se tomu samozřejmě   nevyhl ale některé scény jsou opravdu velice   dojemné a konec musí dostat i největšího   cynika.

Japonskou animaci, pozná úplně každý, mají   svůj vlastní styl který se nemění už   hezkých pár let...A byl bych pokrytec kdybych   tvrdil že si přeju aby zkusili i něco   odlišného...Japonsko si šlo vždy svou cestou,   nebralo ohled na Evropu nebo dokonce   Hollywod...Byl jsem vychován na Pokémonech   takže vím, jak si animátoři hravě poradí s   všemi různými odstíny, barvami a grimasy...I   zde je to částečně stejné, s tím rozdílem   že tohle není pohádka pro děti ale je to drama   se vším co k tomu patří...Také jsem slyšel   že jedna půlka u filmu vystřídala mnoho   kapesníků, a druhá půlka jen s chladným   pohledem sledovala příběh Seita a jeho malé   sestřičky...Ani já jsem u filmu nebrečel ale   chladným mě opravdu nenechal...Hned po   zhlédnutí jsem dostal takovou depku jakou jsem   měl naposledy u Crashe...Částečně na tom má   podíl i fakt že se jedná o příběh který se   zakládá částečně na pravdě...Jednoduchý   příběh zachycuje přesvědčivě nejen   zrůdnosti války, ale i lidskost, kterou všichni   dospělejší postrádají a která se vynořuje   se na povrch až ve chvílích, kdy jí již není   zapotřebí...Některé pasáže zobrazují   představy jednotlivých postav, což je velice   přirozené, pokud si přejeme sledovat jejich   pocity...Nejedná se tedy o žádné citové   vydírání, které zde mnoho lidí   zmiňuje...Jestli je hraná verze stejně dobrá   jako tahle animovaná, ihned jí chci vidět!!!

Neskutečně silný a dojemný příběh, při   kterém se člověk neubrání slzám. Nejlepší   a nejděsivější protiválečný film všech   dob:"(