Hraniční zdi

O touze a míjení
Medianeras zaujmou svým zajímavým rytmem,   atmosférou i téměř dokumentárním   ztvárněním. Tak trochu intelektuální   příběh na první pohled sympatického Martína   a mladé přitažlivé Mariany je ozvláštněný   tím, že po celou dobu děje se vlastně neznají   - byť bydlí dost blízko sebe. Oba mají za   sebou ne příliš vydařený vztah, oba touží   po smysluplném citovém naplnění, po   partnerovi, který tu nebude jen na pár nocí.   Každý z nich žije svým vlastním životem, a   byť se potkávají, neustále se míjejí, a i   když jsou na ulici těsně vedle sebe, neví   jeden o druhém. Mariana je architektka, která se   prozatím živí návrhem a realizací designu   výloh u prodejen a obchodních domů. Osobně se   mi líbily její názory na současnou   architekturu moderního města doprovázené   zajímavými záběry. Stejně tak se mi   zamlouvaly záběry interiérů, v kterých oba   protagonisté přebývali. Medianeras jsou   zvláštním filmem, tak trochu připomínajícím   novou vlnu v šedesátých letech. Hodnotil bych   tento filmový počin docela vysoko, nebýt   šíleného závěru v podobě YouTube klipu.   Přesto tento film stojí v každém případě za   shlédnutí.

Tady si za příjemného mluveného slova lze   užít tolika postřehů, až jde hlava kolem -   kolik asociací na život lze najít třeba v   architektuře, jak nás odráží, tvoří,   přizpůsobuje - určuje životní styl, který   sami neumíme v záchvatech paniky a v ochromení   fóbiemi řídit. Namísto toho hledáme   útočiště v kyberprostorovém bytí, vkládáme   naděje do děsivých internetových schůzek,   bráníme se smutku kontaktem s neživými   předměty a ztrácíme čas předváděním, co   všechno umíme, místo toho, abychom obnažili,   kdo vlastně jsme... V zajateckém táboře   nájemníků dojde na zajímavé úvahy o tom   všem, proložené romantickým míjením dvou   stejně ztracených figurek. Tak edukativně   podáno...