Hra snů

Kevin Costner hraje baseball a vzpominá na mladší léta

Kevin Costner má baseball rád. Hra snů by se dala považovat za jakési neoficiální zakončení jeho neoficiální baseballové trilogie (po výtečném snímku BuII Durham a ještě lepším Hřišti snů. Český distributor se názvem evidentně snaží evokovat právě Hřiště snů, ale je férové podotknout, že jediné, co mají ony tři filmy opravdu společného, je právě jen Costner a více či méně baseballové téma - přičemž Hra snů je z nich nejbaseballovitější a nejméně vydařená (byť rozhodně ne úplně špatná).
Nadhazovač Billy „Chappy" Chapel byl dlouhá léta oporou týmu Tygrů. Ale přece jen mu je už čtyřicet. Po dlouhé pauze, způsobené zraněním ruky, se chystá na další zápas. Možná poslední, protože se od majitele týmu dozvěděl, že Tygři byli právě prodáni - a že noví majitelé mají v úmyslu prodat jeho. A jako by toho na jeden den neměl dost, jeho přítelkyně Jane mu oznámila, že se stěhuje za prací do Londýna.
Billy přichází na stadion a pouští se do hry s nasazením všech sil, které mu ještě zbývají. A zatímco háže svůj životní zápas, neubrání se vzpomínání na minulá léta svého života a svůj vztah s Jane.
Ted' se podržte. Hru snů režíroval Sam Raimi. Ano, ten Sam Raimi, který se stal kultovním hororovým režisérem díky filmům, jako jsou trilogie Smrtelné zlo či Darkman. V poslední době je v jeho kariéře vidět evidentní přesun k méně hravým a více „filmařsky dospělým" tématům. Hra snů je ovšem po vynikajícím Jednoduchém plánu politováníhodný krok špatným směrem. Rozhodně tím nemám na mysli volbu tématu, ale spíš obroušení dramatické hrany příběhu do podoby průměrně tupého hollywoodského mainstreamu.
Tedy, nechci si hrát na zapšklého intelektuála, pohrdajícího Hollywoodem - ale faktem je, že romance mezi Billym a Jane je jednoduše nenápaditá a počet metafor v dialozích nechutně veliký.
Na druhé straně má ale Raimi několik svěžích scén, jako například Billyho „čištění mašiny" neboli maximální soustředění před hodem - hluk davů utichne a soustředíme se jen na hráče a jeho absolutní úsilí. Baseballové scény jsou vůbec technicky velmi dobré - o to slabší je ale rovina vzpomínací, ve které Billy a Jane procházejí různými úrovněmi svého nesnadného vztahu. Tady ovšem vyvstává problém v tom, že Costner i Kelly Prestonová jsou sice sympatičtí a přitažliví, ale s jejich vzájemnou „chemií" to už tak žhavé není.
Dalo by se říct, že se vám Hra snů bude líbit podle toho, jak máte rádi Kevina Costnera a baseball. S šarmantním Costnerem by snad většina z nás problémy mít neměla, ale baseball u nás bohužel žádnou hrou snů není….
značka vos Cinema 2000/9/126

Autor/Zdroj: vos/Cinema