Hotel pro cizince

Příběh o básníku Petru   Hudcovi by snad mohl i přes   všechnu výtvarnou   stylizovanost působit jen   jako plytká historka, kdyby   ovšem neposkytl takovým   hercům jako jsou Josef Somr,   Jiří Hrzán, Jiří Kodet a   samozřejmě Petr Čepek,   rozvinout své herecké   schopnosti i komediální   talent. Tento film doporučuji   především těm, kteří   považují Petra Čepka jen za   herce záporných rolí.

Naprosto nezáživná ukázka   nejhnusnějších stránek   lidské povahy, lásky i   života obecně, v níž   samozřejmě opět nemůže   chybět výlučné české   filmařské specifikum:   naturalistické výjevy   týrání zvířat (na což   začínám být už notně   alergický; to není projev   kultury, ani vrcholu kultury,   to je zkrátka konec veškeré   kultury). A spíše než   avizovaná inspirace dílem   Franze Kafky (ostatně se   domnívám, že by s tím on   sám prudce nesouhlasil) mě   jako charakteristický pro   tuto nepodařenou alegorii   napadá oproti filmu mnohem   kratší a výstižnější   verš od Valeria Maxima:   "Sladkost žití nutí   člověka mnoho potupného   dělat i snášet." - Co   však nutí diváka, aby   sledoval něco tak nudného a   odporného na pohled celých   sto minut?

Vydržel jsem prvních   patnáct minut. Pak jsem se   díval už jen jedním okem,   takže je možné, že mi   některé ty naprosto   zbytečné popisky unikly.   Jinak je to opravdu umění na   „vysoké úrovni“. Asi na   té nejvyšší, protože jsem   z toho nepobral ani zbla.   Nebudu si tady hrát na   inteligenta a naprosto   čestně se přiznám, že už   jsem dlouho neviděl větší   blbinu. Nemělo to ani hlavu,   ani patu, dialogy psal někdo   řádně jetý, a tak ani   herecká elita tomu nemohla   dát vůbec nic.